Chcete se cítit prázdní, i když máte přátele, práci, lásku? Když všechno, co děláte, nezakládá na nic, co by vás opravdu naplnilo? Tento pocit není jen „náladový“ - je to chronická prázdnota, hluboký, trvající pocit nicoty, který se neodpoutává ani od úspěchů, ani od vztahů. A není to jen „něco, co si vymyslíte“. U lidí s hraniční poruchou osobnosti je to jeden z nejtrvalejších a nejbolestivějších symptomů - a většina lidí o něm neví, že se dá léčit.
Co je to vlastně ta chronická prázdnota?
Nejde o to, že máte špatný den. Nejde o to, že jste unavení nebo smutní. Chronická prázdnota je něco jiného - je to jako kdybyste byli ve velkém, tmavém prostoru, kde nevidíte žádné východy, ani zdroje světla. Dokonce i když se kolem vás odehrává život, když vás někdo miluje, když máte cíle, zůstáváte vnitřně prázdní. Tento pocit se neodpoutává od externích podnětů. A není to „lenost“ nebo „nepřizpůsobivost“. Podle ICD-11, který platí od roku 2022, je to „dlouhodobý subjektivní zážitek vnitřní prázdnoty, nicoty nebo absenci smyslu, který přetrvává i při přítomnosti externích stimulů a uspokojivých vztahů“.
Většina lidí, kteří to prožívají, si myslí, že je to jejich chyba. „Měl bych být šťastnější.“ „Měl bych vědět, co chci.“ Ale nejde o to, že jste „špatní“. Jde o to, že jste někdy ve dětství ztratili to, co každý potřebuje: bezpečné místo, kde jste byli vidění, slyšení, přijatí - bez podmínek. Existenciální psychoterapeuti to nazývají „stesk po domově“. Nejde o fyzický domov. Jde o vnitřní pocit, že nikdy jste nebyli „doma“ ve vlastní kůži.
Proč existenciální psychoterapie funguje, kde jiné selhaly
Když jste se už vyzkoušeli kognitivně-behaviorální terapii, když jste se snažili „přemýšlet pozitivně“, když jste se snažili „zaplnit prázdnotu“ - láskou, prací, cestami, nákupy - a nic to nezvládlo, neznamená to, že jste selhali. Znamená to, že potřebujete jiný přístup.
Existenciální psychoterapie neřeší symptomy. Neříká vám: „Změň své myšlenky.“ Neříká vám: „Dělej tohle, abys se cítil lépe.“ Místo toho se ptá: „Co tě opravdu trápí?“ „Co ti chybí?“ „Co by ti dalo smysl?“
Je to přístup, který se rodil v 70. letech 20. století od Viktora Frankla - lékaře, který přežil koncentrační tábor a zjistil, že lidé, kteří měli smysl, přežili. A ten smysl nebyl „být šťastný“. Byl to „být něčím pro někoho“ nebo „dělat něco, co je pravdivé“.
Ve výzkumu z časopisu Existential Analysis (2020) se ukázalo, že po 12 měsících existenciální terapie 43 % klientů s hraniční poruchou osobnosti zažilo výrazné snížení intenzity prázdnoty. To není malé číslo. A ve srovnání s klasickou kognitivně-behaviorální terapií (CBT) je úspěšnost existenciálního přístupu o 15 % vyšší. Proč? Protože CBT se snaží změnit, jak si člověk myslí o svém pocitu prázdnoty. Existenciální terapie se snaží změnit, jak si člověk myslí o sobě.
Pět dimenzí, které terapie prohlubuje
Existenciální psychoterapie nepracuje s „technikami“. Pracuje s životními otázkami. A podle Masarykovy univerzity se zaměřuje na pět klíčových dimenzí:
- Smysl a nesmysl - Co má váš život za smysl? A co když žádný nemá? Co když se vše zdá být nesmysl? Tady se nevyhýbáme této otázce - vkládáme se do ní.
- Svoboda a odpovědnost - Můžete být svobodní, i když jste trpěli? Můžete zvolit, co chcete být, i když vás v dětství někdo zničil? Tady se učíte, že svoboda není „mít všechno“, ale „mít volbu“.
- Izolace a souvislost - Jste sami? Nebo jste jen „nevidění“? Terapie vás pomáhá najít spojení - ne s tím, co „máte“, ale s tím, co „jste“.
- Smrt a život - Když víte, že život je krátký, co chcete dělat, než skončí? Prázdnota často přichází z toho, že se vyhýbáme tomu, že život skončí. A proto nežijeme plně.
- Identita a nejistota - Kdo jste, když nemáte pevné pravidla, jak se mít? Když nevíte, jestli jste „dobrý“ nebo „špatný“? Tady se učíte, že nejistota není váš nepřítel - je to vaše pravda.
Terapeut vám neřekne odpovědi. Přečte vám vaše vlastní slova, zpět. A pomůže vám vidět, že ta „prázdnota“ není díra, kterou musíte zaplnit. Je to okno - kde můžete začít vidět, kdo jste skutečně.
Co se děje ve skutečném sezení?
Sezení trvají 50 minut. Jednou týdně. A nejsou jako „konverzace“. Jsou jako cesta, kterou jdete spolu s terapeutem - bez mapy, ale s jasným cílem: najít vás.
Prvních šest měsíců se zaměřuje na vytvoření bezpečné vazby. Nejde o to, aby vás terapeut „přijal“. Jde o to, aby vás viděl. Aby vás nekomentoval, nekorigoval, neříkal: „To je špatně.“ Ale řekl: „Vím, že tohle pociťuješ. A to je v pořádku.“
Potom, kolem 7. až 18. měsíce, začíná „existenciální dialog“. Terapeut se vás ptá: „Co tě v tomto okamžiku trápí nejvíc?“ „Co bys chtěl říct, kdyby tě nikdo nesoudil?“ „Co bys chtěl být, kdyby ti nikdo neříkal, jak máš žít?“
A pak, v posledních šesti měsících, se prázdnota přeměňuje. Nezmizí. Ale přestane být vaším nepřítelem. Stává se prostorem, kde se můžete objevit. Jako 28letá klientka z Psychoterapie (2023) řekla: „Naučila jsem se, že prázdnota není díra, kterou musím zaplnit, ale okno, kterým vidím svůj skutečný já.“
Cena, délka a dostupnost v Česku
Terapie není rychlá. Průměrně trvá 24 měsíce. A to není náhoda. Chronická prázdnota se nevytvořila za týden. A nezmizí za týden.
Cena jedné hodiny se pohybuje mezi 800 a 2500 Kč, průměr je 1550 Kč. Většina lidí platí z vlastní kapsy - většina zdravotních pojišťoven nekryje existenciální psychoterapii jako hlavní metodu. To je problém. Protože jen 28 % českých psychoterapeutů je certifikováno pro práci s HPO tímto přístupem. A každý rok se jich přidá jen osm nových.
Ve městech jako Praha nebo Brno je to snazší. V menších městech je téměř nemožné najít terapeuta, který se specializuje na existenciální přístup k hraniční poruchě osobnosti. Existuje několik klinik, jako Centrum pro existenciální psychologii v Brně (založeno 2015) nebo Institut existenciální psychoterapie v Praze. Ale jejich kapacita je omezená.
Když existenciální terapie nefunguje - a co dělat
Existenciální přístup není „všechno pro všechny“. Je to jako lék - funguje jen u určitých lidí a v určitých fázích.
Když jste v akutní krizi - máte sebepoškozující myšlenky, sebevražedné touhy, neschopnost se zorientovat - existenciální terapie sama o sobě není dostatečná. V tomto okamžiku potřebujete DBT (dialecticko-chovánílní terapie). DBT vás naučí, jak se uklidnit, jak přežít krizi, jak si říct „ne“ svým impulsům. A teprve potom, když máte základ, můžete přistoupit k existenciální práci.
Na fóru Nejsem psychopat.cz napsal jeden uživatel: „Existenciální terapie mi přišla příliš abstraktní, když jsem měl akutní sebepoškozující myšlenky. Nejprve jsem potřeboval DBT pro základní dovednosti, až pak existenciální práci.“
A na druhé straně: někteří lidé cítí, že existenciální terapie je „příliš filosofická“. „Nechci se bavit o smyslu života. Chci se cítit lépe.“ A to je v pořádku. Někdo potřebuje jiný přístup. Někdo potřebuje somatickou terapii, která pracuje s tělem, ne s myšlenkami. Někdo potřebuje jen někoho, kdo ho drží, když se chce rozpadnout.
Co říkají odborníci
Prof. Jiří Jelínek z Univerzity Hradec Králové říká: „Prázdnota u hraniční poruchy není jen symptomem, ale existenčním voláním po autentickém bytí. Existenciální terapie je jediná, která bere toto volání vážně jako cestu k transformaci, nikoliv jako problém k potlačení.“
Naopak PhDr. Petra Dvořáková z Bohnice upozorňuje: „Existenciální přístup může být pro akutně suícidní klienty nebezpečný. Přílišné zaměření na smysl života může zvýšit pocit selhání u těch, kteří ještě neumí regulovat emoce.“
Prof. Martin Jelínek, který zkoumal 157 klientů s HPO, říká: „Existenciální přístup je nezbytnou součástí komplexní léčby, ale nikoliv samostatnou terapií pro klienty v akutní fázi.“
Co to znamená pro vás? Že nejde o „nejlepší“ terapii. Jde o to, která je pro vás správná - a kdy.
Co dělat dnes?
Nejprve si odpovězte na jednu otázku: „Je ta prázdnota pro mě jen něco, co mám, nebo je to něco, co mě tvoří?“
Je to něco, co můžete „vyřešit“? Nebo je to něco, co vás přimělo být tím, kým jste?
Neexistuje rychlý způsob. Ale existuje pravdivý. Pokud se cítíte příliš prázdní, abyste se mohli pohnout, začněte s DBT - najděte terapeuta, který vás naučí zvládnout krizi. Pokud už máte základ - a cítíte, že se něco vás „vzdušně“ nechce zaplnit - začněte hledat existenciálního terapeuta. Vyhledejte centra v Brně, Praze, Ostravě. Ptejte se, zda mají zkušenosti s HPO. Zkuste jedno sezení. Neříkejte: „Bude to fungovat.“ Řekněte: „Chci vědět, co se stane, když budu upřímný.“
Prázdnota není vaše chyba. Je to váš hlas. A ona se neztratí. Jen se změní. Až budete připraveni jí naslouchat - nebo ji přeměnit.
Je chronická prázdnota stejná jako deprese?
Ne. Deprese se projevuje hlavně únavou, ztrátou zájmu, nespavostí nebo přílišným spánkem. Chronická prázdnota je jiná - je to pocit, že „něco chybí“, i když se všechno „děje“. Můžete být „v pořádku“ - mít přátele, práci, peníze - a přesto se cítit jako nějaký prázdný obal. Deprese je „nemoc“. Prázdnota je „existenční otázka“.
Může existenciální terapie pomoci i bez diagnózy hraniční poruchy osobnosti?
Ano. Chronická prázdnota se nevyskytuje jen u HPO. Může být výsledkem dlouhodobého zanedbání, traumatu, nebo prostě toho, že jste nikdy nezískali možnost být sami sebou. Existenciální terapie se nezaměřuje na diagnózu, ale na váš zážitek. Pokud se cítíte prázdní, i když se vše „zdá“ být v pořádku - terapie vám může pomoct.
Proč je terapie tak dlouhá? Není to příliš časově náročná?
Protože prázdnota není něco, co se „vyřeší“. Je to základ, který jste si postavili v dětství - když jste se naučili, že nejste dostateční, že nejste bezpeční, že musíte být někým jiným, abyste byli přijatí. To nezměníte za tři měsíce. Potřebujete čas, aby se vaše vnitřní struktura přestavila. Průměrná délka je 24 měsíců. A to je většinou méně, než co lidé tráví v nešťastných vztazích, které je „vyčerpávají“.
Je možné kombinovat existenciální terapii s léky?
Ano. Léky neřeší prázdnotu - ale mohou pomoci stabilizovat emoce. Pokud máte silné návaly úzkosti, deprese nebo impulsivity, léky mohou být pomocným nástrojem. Existenciální terapie se pak může zaměřit na hlubší otázky - na to, kdo jste, když už nejste „v panice“. Léky nejsou řešením, ale mohou být mostem k tomu, abyste se mohli dotknout svého vnitřního světa.
Co když se mi terapie zdá „příliš abstraktní“?
To je běžné. Mnoho lidí očekává „techniky“, „cviky“, „postupy“. Existenciální terapie nepracuje takhle. Pracuje s vašimi slovy, vašimi tichými myšlenkami, vašimi obavami. Pokud se vám to zdá nejasné, zeptejte se terapeuta: „Můžeme to zkusit jinak?“ Dobrý terapeut vás neodpovídal „to je filosofie“, ale najde způsob, jak to převést na váš život - například pomocí pohádek, obrazů, nebo konkrétních situací z vaší minulosti.
Je existenciální terapie v Česku dostupná pro všechny?
Ne. Zatím je to specializovaná služba, kterou poskytuje jen malá část terapeutů. Většina lidí musí platit z vlastní kapsy, a ne každý si to může dovolit. Ale vývoj je pozitivní. V roce 2022 se tržby z existenciální psychoterapie HPO v ČR zvýšily o 3,2 %. Více lidí o tom ví, více terapeutů se školí. A v roce 2025 má být vydán první český manuál - což znamená, že se to začíná stávat součástí standardní pomoci.
Napsal Linda Rockafellow
Vše od autora: Linda Rockafellow