Chronické pocity prázdnoty: Jak existenciální psychoterapie pomáhá překonat vnitřní nicotu

Chronická prázdnota není jen smutný pocit. Je to hluboká, trvající vnitřní prázdnina, která neodchází ani po vítězství, lásku, nebo úspěchu. Mnoho lidí s hraniční poruchou osobnosti (HPO) ji zažívá jako stálý průvodce života - jako kdyby někdo vytáhl všechny vnitřní zdroje a nechal za sebou jen ticho. A toto ticho neustále volá: „Něco mi chybí“. Ale co? A jak to napravit?

Co je chronická prázdnota skutečně?

Chronická prázdnota není jen náladový výkyv nebo občasný pocit osamění. Podle ICD-11 je to „dlouhodobý subjektivní zážitek vnitřní prázdnoty, nicoty nebo absenci smyslu, který přetrvává i při přítomnosti externích stimulů a uspokojivých vztahů“. To znamená: i když máš přátele, práci, lásku - stále se cítíš jako něco, co chybí. Někdo to popisuje jako „stesk po domově“ - ne jako místo, ale jako pocit, že jsi konečně mohl být ten, kdo jsi, bez potřeby se přizpůsobovat, vysvětlovat, nebo dělat sebevětší.

Většina lidí se snaží prázdnotu zaplnit: přejezdy, vztahy, práce, sociální sítě, drogy. Ale jakmile se „zaplnění“ ztratí - vztah skončí, práce přestane být zajímavá - prázdnota se vrátí silnější než předtím. A to je ten bod, kdy se lidé ptají: „Je to moje chyba? Proč to nejde?“

Existenciální psychoterapie: když se léčba nezaměřuje na symptomy

Standardní terapie často řeší symptomy: úzkost, sebepoškozování, impulzivitu. Existenciální psychoterapie se ptá jinak: „Co tě drží v této prázdnotě? Co ti chybí, když se necítíš žít?“

Tento přístup vychází z prací Viktora Frankla a Rollo Maye. Frankl říkal, že lidský život není o hledání štěstí, ale o hledání smyslu. A prázdnota, kterou zažíváš, není chybou - je to výzva. Je to tiché volání k autentičnosti. Když přestaneš považovat prázdnotu za problém, který musíš „vyřešit“, a začneš ji chápat jako cestu, můžeš se k ní přiblížit jinak.

Terapeut neříká: „Buď šťastnější.“ Říká: „Co bys chtěl být, kdyby tě nikdo neohodnocoval?“

Pět dimenzí, které tvoří existenciální práci

Existenciální psychoterapie nepracuje s příznaky, ale s pěti základními dimenzemi lidské existence:

1. Smysl a nesmysl - Proč to dělám? Proč žiju? Když se necítíš žít, nejde o to, že máš „špatný život“ - ale že jsi ztratil spojení s tím, co pro tebe znamená.
2. Svoboda a odpovědnost - Kdo jsi, když nikdo nečeká, že budeš nějaký? Když přestaneš obviňovat rodiče, společnost nebo minulost, začneš mít sílu volit, kdo chceš být.
3. Izolace a souvislost - Můžeš být samotný a přitom neosamělý? Prázdnota často vychází z toho, že jsi se naučil, že přijetí závisí na tom, jak se chováš - ne na tom, kdo jsi.
4. Smrt a život - Když víš, že život není nekonečný, začneš vidět, co je opravdu důležité. Prázdnota ti říká: „Nemáš nekonečně času. Co chceš dělat, když už nechceš jen přežívat?“
5. Identita a nejistota - Nejsi „hraniční“ nebo „porušený“. Jsi člověk, který se snaží najít sebe v prostředí, které ho neustále mění. A to je normální. Jenže většina lidí se bojí nejistoty. Existenciální terapie ti umožňuje být nejistý - a přitom žít.

Co se děje na sezení?

Sezení trvají 50 minut, jednou týdně. Terapeut neřeší, co jsi dělal včera. Ptá se: „Co se teď děje uvnitř tebe, když o tom mluvíš?“

Nejčastější techniky:

• Existenciální dialog - nejde o odpovědi, ale o otázky, které tě nutí přemýšlet o tom, co skutečně chceš. Například: „Když říkáš, že chceš lásku - co by se stalo, kdyby tě někdo opravdu miloval, tak jak jsi?“
• Smyslová reflexe - terapeut ti pomáhá vyslechnout, co ti tvá prázdnota říká. „Necháváš se vytahovat do vztahů, protože se bojíš, že když budeš sám, zjistíš, že jsi nikdo?“
• Práce s paradoxem - „Chceš být blízko, ale bojíš se, že tě nebudou moci milovat.“ Terapeut ti nepředává řešení - pomáhá ti v tomto konfliktu zůstat.

Terapie není rychlá. Průměrná délka je 24 měsíců. Prvních 6 měsíců se zaměřuje na vytvoření bezpečné vazby - protože bez ní se prázdnota jen zhoršuje. Poté začíná hluboká práce: když se cítíš bezpečně, můžeš se podívat na to, co jsi dlouho skrýval.

Co říkají lidé, kteří to zkusili?

Na fóru Nejsem psychopat.cz uživatelka „Anonymní27“ napsala po dvou letech: „Poprvé v životě chápu, že prázdnota není mé selhání, ale prostor pro moji autentickou identitu. Terapeut mě naučil, že ‚stesk po domově‘ mohu přeměnit na cestu k sobě samé.“

Na druhé straně uživatel „Hledám_smysl“ na MojKamarád.cz říká: „Přišla mi příliš abstraktní, když jsem měl akutní sebepoškozující myšlenky. Nejprve jsem potřeboval DBT pro základní dovednosti, až pak existenciální práci.“

Oba mají pravdu. Existenciální terapie není pro všechny na začátku. Když se člověk s HPO snaží přežít každý den, potřebuje nejprve nástroje: jak se uklidnit, jak se nezabít, jak nezničit vztah. To je práce DBT - dialectické chovánílové terapie. Existenciální terapie přijde až potom - když už máš dostatek stability, abys se mohl podívat do vnitřního prázdného prostoru.

Je to účinné?

Ano - ale ne všechno je stejné.

Podle studie v Existential Analysis (2020) po 12 měsících terapie 43 % klientů zažilo výrazné snížení intenzity prázdnoty. Po 18 měsících - podle meta-analýzy v Journal of Existential Psychotherapy - úspěšnost dosáhla 68 %. To je o 15 % více než u klasické CBT.

Ale: účinek se neukáže hned. Průměrně trvá 6-8 měsíců, než klient začne cítit změnu. DBT ukazuje výsledky už po 3-4 měsících. Existenciální terapie je jako pomalý, hluboký korenění - ne rychlá záplava.

Nejúčinnější je kombinace: DBT na začátku, existenciální terapie později. Výzkum s 157 klienty ukázal, že kombinace obou přístupů vedla k 78 % úspěšnosti - oproti 62 % u samotné existenciální terapie.

Kdo to může dělat? A kolik to stojí?

V Česku je jen 28 % psychoterapeutů certifikováno v existenciální psychoterapii specificky pro HPO. A každý rok jen 8 nových terapeutů absolvuje specializaci. To znamená: přístup je omezený. V Brně je Centrum pro existenciální psychologii, v Praze Institut existenciální psychoterapie - ale čekací doby jsou dlouhé.

Cena za hodinu se pohybuje od 800 do 2500 Kč, průměr je 1550 Kč. Někteří terapeuti nabízejí slevy nebo platební plány. Některé kliniky spolupracují s pojistkami - ale jen výjimečně.

Je důležité hledat terapeuta s konkrétní specializací na HPO. Ne každý existenciální terapeut má zkušenosti s těžkými emocemi, sebepoškozováním nebo strachem z opuštění - které jsou běžné u lidí s HPO.

Co když to nefunguje?

Některé lidé přeruší terapii po 3-4 měsících. Proč? Protože prázdnota se vrací silněji, když se začneš dívat na ni. Je to jako otevřít dveře do místnosti, kterou jsi dlouho zavřel - a najednou se v ní rozléhá hlas, který jsi nechal v klidu 20 let. To může být strašlivé.

Řešení? Kombinace s podpůrnou terapií: telefonický kontakt mezi sezeními, krátkodobá podpora, případně i léčba léky na úzkost nebo deprese - pokud je to potřeba. Existenciální terapie není „jedna metoda na všechno“. Je to jeden krok - ale klíčový.

Co se děje dnes - a co přijde?

Na Masarykově univerzitě zkoumají, jak digitální izolace zhoršuje prázdnotu u mladých lidí. V Římě v říjnu 2023 byl představen nový model „Existenciální DBT“ - který integruje hloubku existenciálního přístupu do struktury DBT. To je budoucnost: ne „nebo“, ale „a“.

Do konce roku 2025 má Česká společnost pro existenciální psychologii vydat první český manuál pro terapeuty, který bude obsahovat specifické techniky pro naše kulturní prostředí. Zatímco v zahraničí existenciální terapie vyrůstá z elitního zájmu do hlavního proudu, v Česku je stále nástrojem pro ty, kteří už všechno zkusili.

Kdo by měl zkusit existenciální psychoterapii?

Nejsi „porušený“. Nejsi „neúspěšný“. Jsi člověk, který se snaží najít sebe v prostředí, které tě neustále vytahuje ven z sebe samotného.

Existenciální psychoterapie je pro tebe, pokud:

• Už jsi zkusil všechno - CBT, DBT, léky - a přesto se cítíš prázdný.
• Chceš pochopit, proč se vztahy, práce, úspěchy nezakládají na tobě.
• Chceš přestat být „tím, kdo musí být silný“ a začít být tím, kdo je.
• Chceš přeměnit „stesk po domově“ na cestu, kterou můžeš jít sám - ale ne osaměle.

Prázdnota není tvoje vada. Je to místo, odkud můžeš začít znovu. Jen potřebuješ někoho, kdo ti pomůže zůstat v ní - a neutečet.