Stojíte před dveřmi, které jste nechali zavřené už desítky let. Každýkrát, když se k nim přiblížíte, srdce vám začne bušit, ruce se ztuhlí, a myšlenky se zacyklí na tom, co se stalo. Nejste jediný. Tisíce lidí v Česku žijí s tímto zatvářením - s traumatem, které se nechce vypustit. A přesto existuje cesta, která neznamená zapomenutí, ale přežití: expoziční terapie.
Co je expoziční terapie a proč funguje?
Expoziční terapie není o tom, aby vás někdo přiměl k připomínání toho, co vás zranilo. Je to o tom, aby jste se toho naučili zvládat. Tento přístup je založen na jednoduchém, ale mocném principu: když se v bezpečném prostředí opakovaně vystavíte tomu, čeho se bojíte, váš mozek začne pochopit, že to už neohrožuje. Nejde o to, že se vzpomínka změní. Jde o to, že se změní vaše reakce na ni.
První systematické aplikace této metody se objevily v 60. letech 20. století, ale až v posledních desetiletích se stala zlatým standardem léčby PTSD podle doporučení WHO a NICE. Výzkumy ukazují, že 60-70 % pacientů s PTSD dosáhne významného zlepšení po expoziční terapii. To je dvojnásobek oproti skupinám, které neobdržely žádnou aktivní léčbu. A co je důležité - účinek trvá. Po ukončení terapie se příznaky nevracejí, jak to často dělá u léků.
Jak probíhá terapie? Krok za krokem
Terapie nezačíná hned vstupem do nejhorších vzpomínek. Je to jako cvičení na běhání - nezačnete maratonem, když jste dlouho nechodili. První sezení jsou věnovány tomu, abyste pochopili, co s vámi děje. Terapeut vás seznámí s tím, jak PTSD ovlivňuje vaše tělo, myšlenky a chování. Učí vás technikám, které vám pomohou zvládnout úzkost: hluboké dýchání, zemnění, vědomé pozorování těla. Tyto nástroje jsou vaše bezpečnostní lana.
Poté přichází hierarchie strachů. Společně s terapeutem vytvoříte seznam situací, které vás vyrušují - od „přemýšlet o nehodě“ až po „sednout do auta“. Každou z nich ohodnotíte podle toho, jak moc vás vystraší. To vám dá jasný plán, kam směřovat.
Nejčastější forma je imaginární expozice. Terapeut vás žádá, abyste popisovali traumatickou událost do detailů: co jste viděli, slyšeli, cítili, co jste si mysleli. Záznam se často nahrává a vy jej posloucháte mezi sezeními. Na začátku to může být těžké - můžete zvracet, zpocit se, nebo se zhroutit. To je normální. Klíč je, že neukončíte expozici, dokud se váš strach nezačne měnit. A to se stane. Většinou za 20-30 minut. Váš mozek se učí: „Tohle už není nebezpečné.“
Později přichází in vivo expozice - vystavování se skutečným podnětům. Pokud se vyhýbáte ulicím, kde se stalo trauma, postupně se tam vrátíte. Pokud se bojíte zvuků, které vás připomínají na událost, zvuky zní v terapii, pak ve světě. Všechno to probíhá pomalu, s kontrolou, v bezpečí.
Co říkají data? Efektivita a porovnání s léky
Je pravda, že léky jako sertralin nebo amitriptylin pomáhají některým lidem. Ale důkazy jsou jasné: psychoterapie, zejména expoziční, je účinnější. Podle analýzy z časopisu Praktický lékař (2014) je účinnost kognitivně behaviorální terapie s expozičním prvkem výrazně vyšší než u léků samotných. Léky zmírňují příznaky, ale neřeší příčinu. Expoziční terapie změní způsob, jakým váš mozek zpracovává vzpomínku - a to je trvalé.
Ve srovnání s EMDR (metodou pohybu očí) je expoziční terapie častější v Česku. Podle dat České psychologické společnosti (2023) ji používá 60 % terapeutů pracujících s PTSD, zatímco EMDR používá 25 %. A to i přes to, že EMDR má své příznivce. Expoziční terapie je však lépe doložená, přesnější a lépe strukturovaná.
Proč některým lidem nefunguje?
Není to žádná zázračná metoda. A ne každý je pro ni připraven. Některé studie ukazují, že až 25 % lidí terapii předčasně ukončí - protože je to těžké. Když se vystavíte svému nejhoršímu strachu, může to být jako zpětný návrat do události. Někteří pacienti se cítí, že je terapeut „přetlačuje“. To je varování. Expoziční terapie není o síle - je o tempu.
U komplexních traumatu - například dlouhodobého zneužívání - může být přímá expozice škodlivá, pokud není předcházena stabilizační fází. V takových případech je důležité nejprve vytvořit bezpečnost, sebevědomí a schopnost regulovat emoce. Pokud to není zvládnuto, může expozice zhoršit stav. To je důvod, proč kvalifikovaný terapeut nezačne hned s popisem události. Nejprve vytváří základ.
Na českém fóru PTSD.cz uživatel „Martin“ popisuje: „Expoziční terapie mě nejprve hodně vyčerpala, ale po šesti měsících jsem zvládl podrobně popsat své trauma bez fyzické reakce - dříve jsem při myšlence na událost měl zvracení.“ Toto je typický příběh. Není to rychlé. Ale je to trvalé.
Co se děje v Česku dnes?
V České republice je expoziční terapie stále více dostupná. 75 % klinických psychologů specializujících se na trauma ji nabízí. Z toho 45 % používá standardizovanou narativní verzi, která je strukturovaná do pěti fází: život před traumatem, ohrožení, hrůza, útěk a přežití. Tento přístup je zvláště užitečný pro komplexní trauma.
Ceny se pohybují mezi 800 a 1500 Kč za sezení. Průměrná léčba trvá 12 sezení - tedy 9 600 až 18 000 Kč. Ale od roku 2022 zdravotní pojišťovny hradí až 70 % nákladů. To znamená, že pro mnoho lidí zůstane k platění jen 2 000-5 000 Kč. To je mnohem méně než dlouhodobá farmakoterapie.
Nejčastější pacienti jsou mezi 18 a 45 lety - 68 % všech. Starší lidé častěji odmítají psychoterapii, nebo si myslí, že „už je pozdě“. To je iluze. Výzkum ukazuje, že expoziční terapie funguje i u lidí ve 60. a 70. roce života. Stačí být ochoten.
Nové cesty: virtuální realita a budoucnost
Od roku 2020 se v Česku testuje využití virtuální reality pro expoziční terapii. Projekt VR-PTSD na 1. LF UK využívá simulační prostředí, kde pacienti vystupují do situací, které jim připomínají trauma - například do auta, které se převrátilo, nebo na místo, kde se stalo násilí. Výsledky jsou slibné: 65 % úspěšnost u veteránů s PTSD. A to bez rizika reálného vystavení.
Do roku 2025 by měla expoziční terapie být standardně hrazena pro všechny diagnostikované případy PTSD podle plánů Ministerstva zdravotnictví. To je velký krok. Ale je tu problém: pouze 15 % klinických psychologů v Česku má specializaci v trauma-fokusované terapii. Není dost terapeutů. A to je největší překážka pro přístupnost.
Nejzajímavější výzkumy se dnes zaměřují na kombinaci expoziční terapie s psychedeliky, jako je MDMA. Předběžné výsledky z Nizozemska ukazují, že účinnost by mohla stoupat o 20-30 %. To není zázrak. To je věda. A věda, která se blíží k realitě.
Co byste měli vědět, když zvažujete terapii?
- Nejde o to „překonat“ traumatum. Jde o to se naučit žít s ním bez toho, aby vás ovládalo.
- Terapie není rychlá. Obvykle trvá 8-15 sezení. A to je málo, když jste měli trauma 10 let.
- Největší faktor úspěchu není metoda - je to vztah k terapeutovi. Pokud se necítíte bezpečně, nezvládnete to.
- Domácí úkoly jsou klíč. Pokud nebudete mezi sezeními poslouchat nahrávky nebo opakovat expozici, efektivita klesne o 40 %.
- Nemusíte být „silný“. Musíte být odhodlaný.
Je expoziční terapie pro každého?
Ne. Není vhodná pro lidi, kteří nemají stabilní životní podmínky, kteří trpí akutní depresemi, nebo kteří nejsou schopni regulovat své emoce. U komplexních traumatu (dlouhodobé zneužívání, násilí v rodině) je třeba nejprve vytvořit bezpečný základ - jinak může expozice zhoršit stav. Kvalifikovaný terapeut to vyhodnotí ještě před začátkem.
Může expoziční terapie zhoršit PTSD?
Ano, pokud je provedena špatně. Pokud je expozice příliš rychlá, pokud není zajištěna bezpečnost, nebo pokud terapeut nemá dostatečnou specializaci, může dojít k přetížení. To je důvod, proč je důležité, aby terapeut měl certifikaci v trauma-fokusované terapii a aby respektoval váš tempa. Pokud se cítíte, že vás „přetlačují“, měli byste to říct. To není selhání - to je signál, že je potřeba zpomalit.
Je lepší expoziční terapie nebo EMDR?
Obě metody jsou účinné, ale expoziční terapie má více důkazů a je lépe strukturovaná. EMDR může být vhodná pro lidi, kteří se těžko vyjadřují slovy. Expoziční terapie je však většinou první volbou podle mezinárodních doporučení. V Česku je také častěji hrazena a širší v nabídce.
Můžu udělat expoziční terapii sama?
Ne. Expoziční terapie není samopomoc. Bez terapeuta je riziko přetížení, zhoršení symptomů nebo vzniku nového trauma velmi vysoké. I když existují aplikace a knihy, které vás „naučí“ expozici, nejsou to náhrada za kvalifikovanou terapii. Výzkum ukazuje, že bez terapeutického vztahu je efektivita téměř nulová.
Jak dlouho trvá, než se začne cítit změna?
Většina lidí začíná cítit změnu mezi 4. a 8. sezením. Někdo si všimne, že přestal mít noční můry. Někdo si všimne, že může jít na místo, kde se stalo trauma. Ale pravá změna přichází až po 10-12 sezeních. To je jako trénink - nevidíte výsledky hned. Ale když se držíte, změna je trvalá.
Co dělat, když si myslíte, že by vám mohla pomoci?
Najděte terapeuta, který má specializaci na trauma. Otázka není „jak moc jste zranění“. Otázka je: „chcete se naučit žít s tím, co se stalo?“ Expoziční terapie není o tom, aby vás „vyléčila“. Je o tom, aby vám dala zpět kontrolu nad svým životem. A to je věc, která stojí za to bojovat - i když je to těžké. Většina lidí, kteří to zkusili, říká: „Bylo to nejtěžší, co jsem kdy udělal. Ale také nejlepší.“
Napsal Linda Rockafellow
Vše od autora: Linda Rockafellow