Jak si připravit témata pro sezení psychoterapie: Praktický návod pro klienty

Nejste si jistí, co říct na první sezení psychoterapie? Nebo se cítíte, že byste měli mít všechno připravené - jakoby to byl ústní zkoušení? Většina lidí přichází do terapie s tímto pocitem: „Mám připravit témata“. Ale pravda je jednoduchá: neexistuje žádný správný způsob, jak připravit témata pro psychoterapii. Neexistuje žádný šablonový seznam, který by vám řekl, co musíte říct. A to je v pořádku.

Nejste na zkoušce - jste na cestě k sobě

Mnoho lidí přichází do terapie jako by měli předložit důkazy svého „poškození“. „Mám mít připravené tři hlavní problémy?“, „Mám to napsat na papír?“, „Bude terapeut hodnotit, jestli jsem dostatečně trápěný?“ Tyto otázky se opakují. Ale terapeut neřeší, kolik problémů máte - řeší, co vás opravdu trápí. A to se často ukáže až během hovoru.

Na prvním sezení vás terapeut zeptá: „Co vás trápí?“ A to je všechno. Neexistuje žádný „správný“ odpověď. Můžete říct: „Nevím.“ Můžete začít: „Dnes jsem se probudil s tím, že mi všechno připadá bezvýznamné.“ Můžete plakat. Můžete mlčet pět minut. Všechno to je v pořádku. Terapie není test. Je to místo, kde se můžete ztratit - a najít.

Co vlastně znamená „strukturované plánování“?

Slovo „strukturované“ zní jako něco, co vyžaduje plán, tabulku, seznam. Ale v psychoterapii je struktura jiná. Není to plán, který si připravíte doma. Je to proces, který se vyvíjí spolu s terapeutem. Strukturované plánování v terapii znamená: zaměřit se na to, co pro vás má smysl teď.

Představte si, že jste na cestě. Nemáte mapu. Ale máte cíl: „Chci být klidnější.“ Nebo: „Chci přestat se cítit, že všechno záleží na tom, co si o mě lidé myslí.“ Nebo: „Chci přestat se bát, že mě někdo opustí.“ To je vaše struktura. To je vaše plánování. Nemusíte to rozdělit na body. Stačí, když to cítíte.

Terapeut nevyžaduje, abyste měli všechno v hlavě. Vyžaduje, abyste byli upřímní. A to je těžší než připravit seznam. Protože upřímnost znamená přiznat: „Nevím, proč se cítím takhle.“ „Nevím, jestli to má smysl.“ „Nevím, jestli to zvládnu.“ A právě tady začíná změna.

Co se stane, když přijdete s „nepřipraveným“ sezením?

Věřte tomu: většina lidí přichází „nepřipravená“. A to je v pořádku. V české terapeutické praxi se často setkáváte s tím, že klienti přicházejí po krizi - po rozvodu, po ztrátě práce, po smrti blízkého. V těch chvílích nemají sílu na plánování. Mají jen bolest.

Terapeut nečeká, že budete mít všechno v pořádku. Čeká, že budete tam. A že budete ochotní mluvit - i když to zní jako „nic“.

Příklad: Klientka přišla s tím, že „nic neví“. Po pěti minutách řekla: „Když mě můj partner zavolá, cítím se jako kdybych měla být někde jinde.“ To byl její první krok. Nebyl připravený. Nebyl v seznamu. Ale byl pravdivý. A to stačilo.

Co dělat, když se cítíte, že „měl bych mít odpověď“?

Tento pocit - „měl bych vědět, co je špatně“ - je běžný. A je zcela neopodstatněný. Terapie není o tom, abyste měli odpovědi. Je o tom, abyste se naučili klást otázky. Otázky, které jste doteď vyhýbali.

Na sezení můžete říct: „Myslím, že bych měl mít odpověď, ale nemám.“ A terapeut vám odpoví: „To je přesně to, co potřebujeme prozkoumat.“

Nejčastější chyba? Přicházet s tím, že „můj partner by se měl změnit“. Nebo: „Můj šéf je problém.“ Ale terapie není o změně druhých. Je o tom, jak se měníte vy. Jak reagujete. Jak přemýšlíte. Jak se k sobě chováte.

Je to jako když se snažíte opravit auto, které má problém s motorovým olejem. Můžete měnit kola - ale problém zůstane. Terapie je o tom, abyste zjistili, proč je olej špatný. Ne o tom, abyste koupili nová kola.

Co můžete dělat doma před sezením - bez plánů a seznamů

Neříkám, že nemůžete nic dělat doma. Jen říkám: neřešte „témata“. Řešte sebe.

Co můžete udělat:

• Podívejte se na svůj den. Co vás nejvíc vyčerpávalo? Co vás nejvíc uklidňovalo?
• Připomeňte si: Kdy jste se naposledy cítili „v pořádku“? Co se tehdy dělo?
• Počítejte: Kolikrát jste si dnes řekli: „Neměl jsem to říct.“ „Neměl jsem to cítit.“ „Neměl jsem to udělat.“
• Napište si jednu větu, která vás trápí - bez vysvětlování. Jen tak, jak vás napadne.

Toto není příprava na sezení. Je to příprava na sebe. Na to, abyste se nevyhýbali svému vnitřnímu hlasu.

Co se stane, když se vám během sezení „ztratí“ téma?

Někdy začnete mluvit o jedné věci - a najednou přejdete na jinou. Například: „Můj otec mě nikdy nechvalil.“ A pak: „A teď se bojím, že i moje děti budou mít pocit, že nejsou dost dobré.“

Nebo: „Nemám sílu pracovat.“ A pak: „Ale když jsem byl dítě, vždycky jsem měl být nejlepší.“

Toto není rozptylování. Je to přirozený tok. Terapeut to sleduje. Protože v těch přechodech je pravda. V těch spojeních je kmen, z něhož rostou vaše bolesti.

Nezkoušejte se udržet na jednom tématu. Neříkejte si: „Měl jsem mluvit o tom, co jsem si připravil.“

Říkejte si: „Co se právě děje uvnitř mě?“

Co vybírat terapeuta? Není to jen o „sympatiích“

Příprava na sezení zahrnuje i volbu terapeuta. A to je důležité. V Česku není psychoterapie jednotně regulována. Každý terapeut pracuje jinak. Někdo vás bude klást otázky. Někdo bude mlčet. Někdo vás bude konfrontovat. Někdo bude podporovat.

Co se zeptejte na první sezení:

• Jaký máte přístup k práci s emocemi?
• Budete mi dávat úkoly nebo budeme jen mluvit?
• Co děláte, když klient přijde s tím, že „neví“?

Tato otázka je klíčová. Pokud terapeut řekne: „To je v pořádku, to je normální.“ - je to dobrý znak. Pokud řekne: „Musíte mít témata připravená.“ - je to červená vlajka.

Terapie není o tom, abyste splnili očekávání. Je o tom, abyste přestali splňovat očekávání - vlastní i cizí.

Proč se někdy terapie „zastaví“?

Některé klienty přestane trápit to, co je trápilo. A přestanou chodit. Některé se rozhodnou, že „to nejde“. Některé se rozhodnou, že „to nechápu“.

Podle studií v české psychoterapeutické praxi je častým důvodem předčasného ukončení právě to, že klient nevěděl, co očekávat. Myslel si, že „musí mít odpověď“. A když ji neměl - cítil se neúspěšný.

Nejde o to, že terapie nefunguje. Jde o to, že se lidé nechali překonat strachem - strachem, že nejsou „dostatečně trápění“ nebo „dostatečně připravení“.

Terapie nevyžaduje dokonalost. Vyžaduje přítomnost.

Co je opravdu důležité?

Nejsou to témata. Nejsou to seznamy. Nejsou to odpovědi.

Je to jedno: chcete změnit něco u sebe.

Ne u svého partnera. Ne u svého šéfa. Ne u svých rodičů. U sebe.

Chcete se naučit mluvit o bolesti? Chcete přestat se cítit jako „neodpovědný“? Chcete přestat se bát, že se vás někdo zeptá: „Jak se máš?“

To je vaše téma. To je vaše struktura. To je vaše příprava.

Nemusíte to napsat. Nemusíte to připravit. Stačí, když to cítíte.

A když to cítíte - terapeut to najde. I když to nevíte vy.