Může terapie traumatu retraumatizovat? Bezpečnostní zásady, které zachraňují životy

Traumaterapie by měla pomáhat, ale někdy může zranit. Když terapeut příliš rychle nutí klienta připomenout bolestivou událost, může se stát, že místo uzdravení dojde k novému zranění. To se nazývá retraumatizace - a není to vzácnost. V České republice se každoročně stává u desítek lidí, kteří hledají pomoc pro PTSD. Někteří z nich přišli do terapie s nadějí, že konečně získají klid, a odešli s ještě větší hrůzou, nespavostí a pocitem, že nikdo nepochopí, co prožívají.

Co je retraumatizace a proč se to děje?

Retraumatizace není jen „špatná terapie“. Je to proces, kdy se člověk znovu zažívá traumatu, ale bez dostatečné podpory, bez možnosti zastavit, bez základního pocitu bezpečí. Představte si, že vás někdo přiměje k tomu, abyste popisovali, jak jste byli zbiti, zneužíváni nebo viděli, jak někdo zemřel - a přitom vám nikdo nedá ruce, aby jste se mohli chytit. To je to, co se stává, když terapeut zaměří jen na příběh, ne na člověka.

Podle výzkumů z roku 2020, které sledovaly 1 200 klientů s PTSD, až 30 % těch, kteří prošli klasickou mluvenou terapií bez přípravy, zažilo zhoršení symptomů. Někteří začali mít noční můry častěji, jiní se stáhli do izolace, protože se báli, že „přijde další sezení a budou znovu v tom.“

Bezpečnostní zásady - nejsou volitelné, jsou základní

Moderní traumaterapie už nepracuje podle principu „přijď, vyprávěj, a my to vyřešíme“. Základní pravidlo je jednoduché: bezpečnost před zpracováním. To znamená:

• Nikdy nezačínáte s detaily traumatu - začínáte s tělem, dechem, přítomností.
• Terapeut musí naučit klienta, jak se „zastavit“, když se začne cítit přetížený.
• Klient musí mít kontrolu - může říct „zastav“ nebo „to nechci teď“ - a terapeut to musí respektovat.
• Nejde o to, kolik detailů si klient vypráví, ale o to, zda se cítí silnější a mírnější po sezení.

Luise Reddemann, která v roce 2006 představila psychodynamicko-imaginativní traumaterapii (PITT), říká: „Není potřeba znát každý detail, abyste se uzdravili. Potřebujete cítit, že jste v bezpečí.“

Co funguje - a co ne

Některé přístupy mají vysoké riziko retraumatizace. Kognitivní terapie, která se soustředí na přemýšlení o událostech, může zvýšit úzkost, když klient opakovaně přehrává scény, aniž by měl nástroje, jak se od nich vzdálit. Terapie mluvením, kde se požaduje podrobný popis, může přinést zhoršení - jak ukázal případ klientky z Brna, která po 6 měsících terapie měla noční můry každou noc, když jí terapeut stále říkal: „Zkus to ještě jednou.“

Naopak, bezpečné metody fungují jinak:

• EMDR - terapie pohybu očí - umožňuje zpracovat vzpomínky bez detailního vyprávění. Klient sedí, sleduje pohyb prstu nebo světla, a jeho mozek sám začíná přeskupovat vzpomínky. Studie z roku 2020 ukazují, že 85 % klientů zažilo výrazné zlepšení nočních můr a flashbacků již po 3-4 sezeních.
• TRE (Tension and Trauma Releasing Exercises) - tělesná metoda, kde se napětí uvolňuje samovolně, třesem. Neříkáte nic, jen pociťujete tělo. To je ideální pro lidi, kteří se necítí schopni mluvit o tom, co se stalo. Výzkum z roku 2022 ukázal, že kombinace TRE s jinou terapií snižuje riziko retraumatizace o 42 %.
• Gestalt terapie - zaměřuje se na „teď“. Klient se učí pozorovat, co cítí v těle v daném okamžiku: „Co se děje v mé hrudi, když o tom přemýšlím?“ Tím se vzdaluje od minulosti a zůstává v bezpečném prostoru přítomnosti.

Co se děje v České republice?

Na trhu traumaterapie v ČR se za posledních pět let stalo něco významného. Podle průzkumu Terap.io z roku 2023 se poptávka po specializované traumaterapii zvýšila o 37 %. Nejrychleji roste EMDR - počet certifikovaných terapeutů se každý rok zvyšuje o 25 %. A zároveň se zvyšuje povědomí: 68 % klientů nyní vybírá metody, které nevyžadují podrobný popis traumatu.

Od roku 2020 platí v ČR zákon, který vyžaduje, aby traumaterapeut měl nejen magisterský titul, ale také minimálně 200 hodin specializovaného školení a 50 hodin supervize. To je důležité, protože mnoho terapeutů se učí „na běhu“ - přečtou si knihu, udělají kurz a začnou pracovat. To je nebezpečné. A proto se v Česku postupně vytváří standard: žádná traumaterapie bez přípravy.

Jak poznat bezpečného terapeuta?

Nechte se nejprve poradit. Nechte si vysvětlit, jak terapeut pracuje. Pokud řekne: „Musíme to všechno přehrávat, abyste to překonali“, běžte pryč. Správný terapeut řekne:

• „Nejprve se naučíme, jak se vám dobře daří v těle.“
• „Můžete v každém okamžiku zastavit.“
• „Nemusíte nic říkat, pokud se nechcete.“
• „Cílem není vyprávět příběh, ale obnovit pocit bezpečí.“

Nejlepší terapeut není ten, který ví nejvíc o traumatu - ale ten, který ví, jak chránit klienta před ním.

Co dělat, pokud jste retraumatizováni?

Nejste sami. Pokud jste po terapii cítili, že se vám zhoršilo, můžete to opravit. První krok je zastavit. Druhý krok je hledat terapeuta, který rozumí bezpečnostním zásadám. Třetí krok je začít s tělem - TRE, yoga, pohyb, dechová cvičení. Někdy stačí jen pár týdnů, aby se pocit bezpečí vrátil.

Uzdravení traumatu není rychlé. Není to běh na sprint. Je to cesta, kde každý krok musí být jistý. A každý krok může být bezpečný - pokud máte správného průvodce.

Co se stane, když se všechno udělá správně?

Když se traumata zpracovávají bezpečně, lidé nejen přestávají mít noční můry. Přestávají být v pětadvaceti „přežívajícími“. Začínají žít. Věří, že mohou být šťastní. Věří, že mohou mít přátelství, lásku, klid. Věří, že to, co se stalo, je část jejich příběhu, ale ne celý příběh.

Podle dlouhodobého výzkumu z roku 2023 mají lidé, kteří prošli bezpečnou traumaterapií, o 78 % nižší riziko recidivy PTSD než ti, kteří prošli tradičními, nebezpečnými přístupy. To není jen statistika. To jsou životy, které se vrátily.