Online skupinová terapie: Jak fungují virtuální terapeutické skupiny

Stojíte před kamerou, slyšíte hlasy ostatních z headfónů, a najednou se ocitnete v prostoru, kde někdo poprvé mluví o svém traumatu - a vy si uvědomíte, že to zní přesně jako vaše vlastní příběh. To je online skupinová terapie. Nejde o nějakou technickou novinku, ale o hluboký, lidský proces, který se odehrává v reálném čase, i když nikdo z účastníků není ve stejné místnosti. A ano, funguje. V Česku už ji pravidelně využívá přes 1400 skupin, a jejich počet roste o 22 % ročně.

Co vlastně online skupinová terapie je?

Online skupinová terapie je terapeutický proces, kde 5 až 12 lidí s podobnými problémy - třeba úzkostí, depresí nebo sociální fóbií - spolu komunikuje pod vedením jednoho terapeuty prostřednictvím videokonference. Nejčastěji se používá Zoom, Microsoft Teams nebo Skype. Sezení trvají 60 až 90 minut a probíhají jednou nebo dvakrát týdně. Většina skupin (68 %) je uzavřená, což znamená, že po začátku se do ní už nikdo nový nezapojí. To vytváří bezpečný prostor, kde lidé mohou otevřeně mluvit - věří, že ti, kdo jsou tam teď, budou tam i za tři měsíce.

Nejde o hromadnou poradnu. Jde o skupinovou dynamiku: když jeden člen vypráví o svém strachu, ostatní ho slyší, rozpoznávají v tom něco vlastního, reagují, podporují nebo se jenom ticho přiznají: „To jsem já.“ To je ten klíčový moment, který dělá skupinovou terapii silnou. A to všechno probíhá online.

Proč lidé volí online verzi?

Největší výhoda je přístupnost. Většina lidí, kteří začínají online terapii, žije mimo velká města. V Brně, Ostravě nebo Praze najdete desítky terapeutů. Ale v Malé Čermné, Novém Jičíně nebo v obcích na Moravskoslezském kraji? Žádné. Online terapie to změnila. 65 % klientů říká, že bez virtuální formy by terapii nikdy nezačala - prostě by nebylo kam jet.

Druhá výhoda je anonymita. V kanceláři s kresbami na zdi a pohovkou se člověk cítí jako „pacient“. Domova - v pyžamu, v kuchyni, s kávou na stole - se cítíte jako člověk. A to je důležité. 92 % účastníků hlásí, že se cítí méně stigmatizovaní, když se připojí z domova. Někteří si dokonce vypnou kameru - jen hlas. A to je v pořádku. V online prostředí se lidé často otevírají dříve a hlouběji. Jak říká Irvin D. Yalom, jeden z největších odborníků na skupinovou terapii: „Klienti mluví ocitlivělejšími tématy, protože cítí větší bezpečí svého soukromí.“

Třetí výhoda je flexibilita. Ušetříte cestování. 2 hodiny týdně, které jste dříve strávili v autě nebo na nádraží, teď máte na to, abyste si dali kávu, zavřeli oči a připravili se na sezení. A to má vliv na pravidelnost. 87 % klientů říká, že díky online formě se účastní pravidelně - dříve to nebylo možné.

Co se děje během sezení?

Nejde o to, že každý mluví po sobě. Terapeut vede diskusi, ale neříká, co máte říct. Místo toho vás vede k tomu, abyste se navzájem slyšeli. Když někdo řekne: „Cítím se jako někdo, kdo nikdy není dost dobrý“, někdo jiný odpoví: „To jsem já. Moje matka mi to říkala každý den.“ A najednou se vytvoří spojení - nejen mezi člověkem a terapeutem, ale mezi lidmi, kteří se nikdy nesetkali.

Terapeut používá speciální techniky. Častěji potvrzuje slova: „Rozumím, co tím myslíš.“ Využívá textový chat, aby lidé mohli psát anonymně, když jim je špatně promluvit nahlas. Někdy se požádá o pár vteřin ticha - jen aby se všechno „uložilo“. A když se někdo ztratí v emocích, terapeut neříká: „Všechno bude v pořádku.“ Říká: „Co teď cítíš v těle?“

Na rozdíl od prezenční terapie se v online prostředí neztrácí tělesný jazyk úplně - ale je těžší jej číst. Terapeut vidí výraz tváře, ale ne vidí, jak se někdo přesouvá na židli, jak se ruce třesou, nebo jak se zhluboka nadechne. Proto se více spoléhá na slova, na pauzy, na tón hlasu. Některé platformy, jako EmoCare.cz, už dokonce analyzují tón hlasu a mikroexpresi tváře a terapeutovi poskytují okamžité zpětné vazby - což je nový krok vpřed.

Co se dá léčit? A co ne?

Online skupinová terapie není univerzální. Funguje skvěle u úzkostných poruch - úspěšnost 82 %, což je téměř stejně jako u prezenční formy. U depresí je to 76 %, což je také dobře. Ale u sociální fóbie? Tam je online forma dokonce lepší - 88 % úspěšnost. Proč? Protože lidé s fóbií se cítí bezpečněji v domácím prostředí. Není potřeba jít do místnosti, kde je všichni lidé. Stačí kliknout na tlačítko „připojit“.

Naopak je to složitější u vážných poruch osobnosti - tam je úspěšnost jen 62 %, zatímco v prezenční formě je 75 %. Proč? Protože tyto poruchy vyžadují hlubokou, fyzickou přítomnost, zkušenost s tělem, s hranicemi, s dotykem - věci, které online prostředí zatím neumí plně nahradit. Stejně tak u krizových situací - pokud někdo hrozí sebevraždou, online terapie není bezpečná. Tam potřebujete okamžitou přítomnost.

Nejúspěšnější jsou skupiny pro osoby s fyzickými omezeními - 94 % úspěšnost. Pro seniory, kteří už nejezdí. Pro rodiče vypálených dětí. Pro LGBTQ+ komunitu. Pro lidi, kteří se cítí „jiní“ a nemají kam jít. Online skupinová terapie jim dává prostor, který jim život nevytvořil.

Co může jít špatně?

Není to všechno dokonalé. 27 % klientů čelí technickým problémům - vypadne spojení, zazní zpětná vazba, hlas se ztratí. A když právě mluvíte o nejtěžším, co jste kdy zažili, a najednou se všechno zastaví? To může zničit celý moment. Někdo zaznamenal: „Technické problémy mě vytrhly ze stavu, kdy jsem poprvé mluvila o svém trauma.“

Je také riziko narušení důvěrnosti. 12 % klientů se obává, že někdo záznam sezení uloží bez souhlasu. To není jen obava - je to reálné. V Česku 63 % terapeutů používá komerční platformy, které nejsou certifikované podle GDPR. To je problém. Ministerstvo zdravotnictví vyžaduje šifrování a ukládání dat na českém území - ale ne každý to dodržuje.

A ještě jedna věc: emocionální propojení. 63 % klientů říká, že cítí méně spojení než v prezenční terapii. Nejde o to, že by se lidé nezamilovali - ale že se cítí „přes obrazovku“. Někdy to stačí. Někdy ne. Proto odborníci doporučují hybridní přístup: první sezení prezenčně, pak online. Tak se vytvoří základní důvěra, a pak se může pokračovat online - bez ztráty hloubky.

Kdo může začít?

Nejste příliš „nemocný“ na to, abyste se připojili. Nejste příliš „zdravý“ na to, abyste to nezvládli. Online skupinová terapie je pro každého, kdo:

• Chce mluvit o svých problémech, ale nechce jít do kanceláře
• Žije daleko od terapeuty
• Má fyzické omezení nebo nemůže cestovat
• Je sociálně úzkostný a bojí se lidí
• Chce ušetřit čas a peníze
• Chce cítit, že nejste sami

Nejste připraveni? Zkuste to. Většina platform - jako Terapie24 nebo PsyOnline - nabízí první konzultaci zdarma. 15 minut registrace, 20 minut technický test, 60 minut rozhovor s terapeutem. A pak - pokud se to hodí - se připojíte ke skupině.

Stojí to 350 Kč za sezení - o 100 Kč méně než prezenční forma. A od ledna 2023 může být hrazena z veřejného zdravotního pojištění pro 12 diagnóz - včetně úzkostných poruch a depresí. V roce 2024 se to rozšíří ještě o dalších 8. To je významná změna. Online terapie už není luxus. Je to zdravotní služba.

Co se děje dál?

Do konce roku 2024 má být zaveden národní registr všech online skupinových terapií - takže budete vědět, která je legální, která má certifikované terapeuty a která dodržuje GDPR. Od ledna 2025 bude nutná speciální certifikace pro terapeuty, kteří pracují online. To znamená, že se kvalita zvyšuje.

Trh roste. V roce 2023 měl online skupinový terapeutický trh v Česku obrat 285 milionů Kč. Více než 18 % firem s více než 50 zaměstnanci už nabízí online terapii jako benefit pro zaměstnance. To není jen zdravotní služba - je to investice do lidského kapitálu.

Online skupinová terapie není způsob, jak „vyřešit“ problémy rychleji. Je to způsob, jak je řešit lépe - pro více lidí, v bezpečí, s méně náklady. A to je to, co dnes potřebujeme. Ne jen léčba. Ale přístup. A přítomnost. I když jste jen v kuchyni, v pyžamu, s kávou na stole. A s někým, kdo vás slyší.