Poruchy příjmu potravy u dětí a dospívajících: Jak probíhá terapie anorexie a bulimie

Co je porucha příjmu potravy a proč je to tak vážné?

Poruchy příjmu potravy u dětí a dospívajících nejsou jen „fáze“ nebo „výzva k pozornosti“. Jsou to závažné psychiatrické onemocnění, která mohou způsobit selhání orgánů, zástavu růstu, srdeční selhání a dokonce úmrtí. Podle dat Státního zdravotního ústavu se počet diagnostikovaných případů mezi lety 2018 a 2022 v Česku zvýšil o 37 %. Nejčastěji postižené jsou dívky ve věku 12-15 let - 85 % případů. Ale chlapci se přidávají - jejich podíl už dosahuje 15 %, a to rychle.

Anorexie nervózní a bulimie nervózní jsou dvě nejčastější formy. U anorexie se dítě vědomě omezuje na jídlo, bojí se zhubnout, a přestože je podvýživou vyčerpané, vnímá se jako „příliš tlusté“. U bulimie se střídají období přejídání a vyprazdňování - zvýšená hmotnost není vždy vidět, což činí onemocnění ještě nebezpečnějším, protože se často přehlíží.

Největší nebezpečí je, že dítě nevnímá problém. Průměrně trvá 6-9 měsíců, než samo přijme, že potřebuje pomoc. Během tohoto času se stav zhoršuje - kosti se začínají rozpadat, srdce slabne, hormony se vyruší. A to všechno v době, kdy by mělo tělo růst a vyvíjet se.

První krok: Stabilizace těla - nejprve život, pak myšlenky

Když je dítě vážně podvýživou, psychoterapie sama o sobě nestačí. MUDr. Petra Vlčková z Psychiatrické kliniky 1. LF UK říká: „V akutní fázi je účinnost psychoterapie sporná. Pacientky mají problém koncentrovat se na hovor, když jejich tělo neumí fungovat.“

První cíl léčby není změnit myšlenky - je to zastavit fyzické zániky. Pokud dítě ztrácí více než 10 % tělesné hmotnosti za měsíc, nemůže být léčeno jen doma. Hospitalizace na dětské psychiatrii je nezbytná. Tam se postupuje podle pevného plánu: každý den přesně stanovené množství kalorií, sledování hmotnosti, kontrola elektrolytů, případně intravenózní výživa.

Pro děti do 12 let je to vždy rodinný proces. Rodiče se stávají hlavními terapeuty - připravují jídlo, sledují jídlo, nechávají dítě jíst. Nejsou to „přehlížeči“ - jsou to podpora. U adolescentů se postupně přenáší odpovědnost na dítě, ale jen tehdy, když tělo už může přežít.

Rodinně založená terapie - nejúčinnější metoda pro děti a dospívající

Nejúspěšnější přístup pro děti a teenagery do 18 let je rodinně založená terapie (FBT). Studie ukazují, že dosahuje úspěšnosti 75 %. To je výrazně víc než kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která má u anorexie úspěšnost jen 45-50 %.

FBT funguje ve třech fázích:

1. Fáze 1 - převzetí kontroly: Rodiče se stávají hlavními „výživovými koordinátory“. Dítě nemá rozhodovat, co, kdy a kolik jí. Rodiče jí podávají jídlo, sledují, že ho sní, a nechávají ho v klidu. Žádné přemlouvání, žádné vyhrožování - jen klidná, ale pevná podpora.
2. Fáze 2 - předávání odpovědnosti: Jakmile tělo začne stabilizovat (přibývá hmotnost, zpět se vrací menstruace, zlepšuje se hladina cukru), začíná se postupně předávat kontrola zpět dítěti. Ale jen v bezpečném prostředí - rodina stále sleduje, ale už neřídí.
3. Fáze 3 - obnovení normálního vývoje: Terapeut pomáhá rodině vyřešit hlubší problémy - komunikaci, očekávání, kontrolu. Cílem není jen jíst, ale žít normálně - s kamarády, školou, zájmy.

Co dělá FBT tak účinnou? Změní celý systém. Dítě není „nemocné“ - je členem rodiny, která se učí spolu přežít. A to je to, co funguje.

Kognitivně-behaviorální terapie - když je tělo stabilní

Po stabilizaci těla přichází čas na změnu myšlenek. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je nejčastější metoda pro bulimii nervózní - úspěšnost je 65-70 %. U anorexie je nižší, ale stále důležitá.

AdiCare centrum v Brně používá intenzivní KBT program: 3 sezení týdně, každé 90 minut, trvá průměrně 12 týdnů. Cílem je najít tyto myšlenky:

• „Když jím, zhubnu.“
• „Jsem hodná jen tehdy, když jsem tenká.“
• „Pokud nekontroluji jídlo, ztratím kontrolu nad životem.“

Terapeut pomáhá dítěti tyto myšlenky identifikovat, zkoušet, zda jsou pravdivé, a nahrazovat je realistickými. Například: „Jídlo není zlo - je život.“ Nebo: „Moje hodnota není v hmotnosti.“

U adolescentů se KBT často kombinuje s arteterapií, relaxací nebo pohybovou terapií. Důležité je, aby se dítě naučilo řešit stres jinak než jídlem nebo jeho omezením.

Co s farmakologickou léčbou?

Neexistuje lék, který by „vylečil“ anorexii. Anorexie není „nedostatek chemikálií“ - je to porucha identity, kontroly a sebevztahu. Proto antidepresiva jako fluoxetin (SSRI) nejsou schválena pro anorexii.

Pro bulimii nervózní je fluoxetin jediným lékem, který má podporu výzkumu. Může pomoci snížit četnost přejídání a vyprazdňování - ale jen pokud je už tělo stabilní. Léky samotné neřeší hlavní problém: proč dítě vůbec potřebuje jídlo ovládat.

U dětí mladších 12 let se léky vůbec nepoužívají. Nebezpečí vedlejších účinků převyšuje potenciální výhody. Léčba musí být bezpečná - a to znamená, že nejprve tělo, pak myšlenky, a až potom léky, pokud vůbec.

Problémy s přístupem - čekání, náklady, nedostatek center

Největší překážkou není nedostatek vědomostí - je to nedostatek kapacity. V Česku je pouze 4 centra s plným spektrem služeb pro děti. Doporučený poměr je 1 centrum na 1 milion obyvatel. My máme 1 na 2,5 milionu.

Průměrně čekáte 4,7 měsíce na první ambulantní termín. A to je problém. 35 % rodičů říká, že čekání zhoršilo stav jejich dítěte. V některých případech to znamená přechod z ambulantní léčby do hospitalizace - což je nákladnější a složitější.

Hospitalizace stojí 60 000-120 000 Kč za měsíc. Ambulantní terapie je levnější, ale má vyšší riziko relapsu - 40-60 % případů. Hospitalizační programy mají relaps jen 25-30 %, ale není jich dost. Centrum pro diagnostiku a léčbu PPP v Praze plánuje otevřít první dětský denní stacionář pro děti pod 10 let - protože současná kapacita pokrývá jen 35 % poptávky.

Co dělat rodičům - praktické rady

První 3 měsíce jsou nejtěžší. Rodiče z Redditu popisují 14 konfliktních situací týdně během jídla. To je normální. Neznamená to, že děláte něco špatně. Znamená to, že dítě bojuje.

Zde je, co opravdu funguje:

• Nezapínáte TV ani telefony při jídle. Jídlo není pozadí - je to čas, kdy se tělo a mysl obnovují.
• Jídlo trvá 20-30 minut. Nejde o to, kolik sní, ale že se jílo. Pokud to trvá déle, zvyšuje se stres.
• 4-6 jídel denně. Malé, časté příjmy jsou lehčí na přijetí než 3 velké.
• Neříkejte „Jsi tlustý“ nebo „Jsi hubený“. Mluvte o energii, o tom, jak se cítíte, ne o těle.
• Nezakazujte jídlo. Zakazování zvyšuje touhu. Místo toho učte rovnováhu.
• Respektujte soukromí dítěte - ale ne opouštějte ho. Nenechávejte ho jednotlivě. Neříkejte: „Tys to měl vědět.“

Nejúspěšnější případy - 78 % - mají rodiče zapojené od prvního týdne. Ne jako „přehlížeči“, ale jako spoluúčastníci.

Co se děje po léčbě - relaps a dlouhodobá podpora

Terapie nekončí, když dítě přibere hmotnost. To je jen začátek. Průměrná délka celé léčby je 18-24 měsíců. Relaps je častý - 40-60 % případů v ambulantní péči. To neznamená, že jste selhali. Znamená to, že potřebujete podporu.

Nejlepší ochrana proti relapsu je:

• Pravidelné kontroly u terapeuta - alespoň jednou za měsíc po ukončení intenzivní fáze
• Podpora ve škole - učitelé by měli vědět, co se děje, ale nezatěžovat dítě
• Společenství rodičů - skupiny podpory, jako je Šance Dětem, pomáhají nejen emocionálně, ale i prakticky
• Telemedicína - NZIP od roku 2022 nabízí anonymní telefonní poradenství. V prvním roce ho využilo 1 247 adolescentů.

Prof. Jiří Raboch předpovídá, že do roku 2026 se podaří snížit úmrtnost na PPP z 5-10 % na 3-5 %. To není jen věda - je to výsledek včasnější diagnostiky, standardizovaných protokolů a více center.

Je to možné - a je to důležité

Na AdiCare.cz je příběh matky, její dcera po 8 týdnech intenzivního programu přibrala 2 kg. „Bylo to malý krok,“ říká. „Ale byl to krok, který jsem si nikdy nevěřila, že ho uvidím.“

Porucha příjmu potravy není výzva, kterou dítě vyřeší samo. Je to výzva, kterou musí vyřešit celá rodina - s odborníky, s trpělivostí, s laskavostí. A ano - je to možné. Děti se uzdravují. Vrací se do školy. Znovu se smějí. A začínají žít - ne jen přežívat.