Práce s počítačem v psychologických intervencích: Jak digitální nástroje mění terapii

Stojíte před počítačem, kamera je zapnutá, a před sebou vidíte obličej terapeuta. Všechno je tiše, jen se ozývá jeho hlas. A přesto se cítíte jako v bezpečném prostoru - jako byste byli v jeho kanceláři. To už není sci-fi. To je dnešní realita psychologické pomoci. V Česku se v posledních letech stále více lidí rozhoduje pro online psychoterapii - ne proto, že by to bylo lepší, ale proto, že je to jediné, co pro ně funguje.

Proč lidé přecházejí na počítač?

Není to jen o pohodlí. Není to jen o tom, že si můžete sednout v pyžamu. Je to o tom, že mnoho lidí nikdy by nešlo do kanceláře psychologa. Buď proto, že bojí se hodnocení, nebo proto, že žijí ve vesnici, kde není žádný terapeut. Nebo proto, že mají fobii - třeba strach z lidí, z veřejných míst, z cestování. V roce 2023 bylo v Česku 68 % uživatelů digitálních nástrojů pro duševní zdraví ve věku 18-35 let. A 73 % z nich řeklo: „Nikdy bych nešel k terapeutovi osobně.“

Projekt pro běloruské obyvatele, který v prosinci 2022 zaznamenal 50 000 unikátních návštěvníků, to potvrzuje. Přes 50 % lidí, kteří vyplnili screeningové testy, trpělo středně nebo těžce depresí. A nebyli to jen lidé z Běloruska - mnozí z nich se přihlašovali z Česka, kde se cítili bezpečněji. Anonymita je klíč. A přístupnost. A to, že nemusíte čekat měsíc na termín.

Co se děje během online sezení?

Většina online terapií probíhá přes videohovor. Terapeut a klient se vidí, slyší, komunikují. Některé platformy, jako terapie.cz nebo Opatruj.se, umožňují i psanou komunikaci - chat, zprávy, e-maile. To vyžaduje jiné dovednosti. Terapeut musí umět „intentional writing“ - cíleně psát. Nejen odpovídat, ale vytvářet prostor pro pocit přítomnosti. V jedné studii z Masarykovy univerzity se ukázalo, že klienti, kteří komunikovali psaným slovem, často pociťovali stejnou úzkost jako při osobní schůzce. A to přesto, že se nikdo neviděl.

Ale nejde jen o hovory. V Brně vědci vyvíjejí systémy, které kombinují virtuální realitu s měřením biosignálů. Když máte fobii z pavouků, nemusíte se vypravovat do kanceláře s krabičkou pavouků. Můžete si na hlavu nasadit headset a postupně se přibližovat k virtuálnímu pavoukovi. A systém vás sleduje - měří vaše srdeční frekvenci, potení, dýchání. Terapeut vidí, kdy jste na hraně, kdy je potřeba zpomalit. To je přesnější než klasická expozice, kde záleží jen na vaší odvaze a terapeutově intuici.

Co funguje - a co ne?

Ne všechny terapie se dobře přenášejí na obrazovku. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je nejúčinnější v online podobě. Metaanalýzy z roku 2020 a 2023 potvrzují: pro úzkost, deprese, OCD a stres je online KBT stejně účinná jako terapie tváří v tvář. A v některých případech dokonce lépe - protože klient může opakovat cvičení doma, sledovat nahrávky, vracet se k textům.

Ale co s těžkými poruchami? S psychózou, se silnou sebevražednou náklonou, s akutními krizemi? Tam online nástroje selhávají. Není možné přes Zoom zaregistrovat, že klient drží ruce kolem krku, nebo že se jeho hlas zhroutil do ticha. Simona Papežová z České lékařské společnosti to říká jasně: „Když vidíte jen hlavu, nevidíte, jestli je člověk od hlavy níže v obrovské tenzi. To přes počítač nepoznáte.“

A co chatboty? Některé aplikace, jako Kogito, jsou navržené tak, aby pomáhaly těhotným ženám nebo lidem s mírnou depresí. Poskytují psychoedukaci, cvičení na uklidnění, připomínky k lékům. Ale nejsou terapeutem. Jsou to pomůcky. Jako lék na bolest hlavy - nepřijde na místo léčby.

Co stojí online terapie?

Ceny se pohybují mezi 800 a 1500 Kč za 50 minut. To je srovnatelné s prezenční terapií. Některé platformy nabízejí slevy pro studenty nebo dlouhodobé plány. Většina terapeutů na platformách jako terapie.cz nebo Opatruj.se má certifikaci a je registrovaná u České psychologické společnosti. Neexistuje žádná státní hradba, která by vás chránila před nekvalifikovanými „terapeuty“ - proto je důležité volit jen ty, kteří mají ověřené tituly.

A co zdravotní pojištění? Zatím ne. Online terapie není v Česku hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Ale mnoho firem začíná nabízet jako benefit. A některé neziskové organizace, jako projekt pro běloruské obyvatele, poskytují pomoc zdarma.

Co terapeut potřebuje vědět?

Přechod na online terapii není jen o instalaci Zoomu. To je jako přestoupit z klasického auta na elektromobil. Potřebujete nové dovednosti. Mgr. Michaela Čermáková, terapeutka z Brna, říká, že její první dva měsíce online byly plné chyb: přerušené spojení, špatné osvětlení, klienti, kteří se připojili z kuchyně s dětmi na pozadí. Ale největší výzvou bylo vytváření důvěry.

Terapeuti musí naučit klienta, že i když je na obrazovce, je tam skutečně přítomen. To znamená: pečlivě vybírat slova, reagovat na ticho, sledovat výraz očí, vytvářet rituály - například začít každé sezení stejnou větou. Někteří terapeuti vytvářejí „digitální prostor“: konkrétní pozadí, stejný stůl, stejná křesla. Všechno, co pomůže klientovi cítit, že je to místo, kde se něco děje - ne jen technická schůzka.

Co je budoucnost?

Trh digitálních nástrojů pro duševní zdraví v Česku se do roku 2025 má zvýšit o 45 %. Více aplikací, více virtuální reality, více AI. Ale základ zůstává stejný: lidé potřebují někoho, kdo je slyší. Ať už je to za obrazovkou, nebo v kanceláři.

Vědci z Masarykovy univerzity ukázali: online terapie funguje nejlépe, když je strukturovaná. Když má jasný plán, cíle, cvičení. Psychodynamická terapie, která se opírá o volné asociace a hluboké prohloubení, se v online prostředí těžko přenáší. To znamená: digitální nástroje nejsou univerzální. Jsou nástrojem pro určité účely.

A co těžké případy? Zde se největší výzvou stává nedostatek kvalifikovaných terapeutů. I když je online terapie levnější a přístupnější, potřebujete lidi, kteří ji umí provádět. A těch je stále málo. V posledních deseti letech přibylo psychiatrů a psychologů, ale stále jich nestačí. A to i v Brně, kde se většina inovací děje.

Co dělat, když si myslíte, že potřebujete pomoc?

Nečekáte na „ideální čas“. Nečekáte, až vám bude lépe. Nečekáte, až se vám „zase podaří zvládnout“. Pokud se cítíte, že se ztrácíte - zkusit online nástroj není slabačka. Je to krok vpřed.

Začněte tímto:

1. Přečtěte si informace o platformách: terapie.cz, Opatruj.se, Kogito.
2. Podívejte se na profil terapeuta - má certifikaci? Má zkušenosti s vaší situací?
3. Začněte s jedním sezením. Ne s plánem na rok.
4. Pokud se vám to nezdá, zkuste jiného terapeuta. Není to selhání - je to vyhledávání správného páru.
5. Pokud se cítíte v krizi - hledejte nouzovou linku. Online terapie není pro akutní krize.

Digitální nástroje neodstraní potřebu lidského kontaktu. Ale v době, kdy je tisíce lidí opuštěných, kdy je terapeutů málo, a kdy je stres běžný - tyto nástroje jsou poslední most, který někoho přivede k životu.