Práce se studem v léčbě závislosti: Jak se dostat k sebepřijetí

Stud. To jedno slovo, které mnozí lidé v léčbě závislosti cítí hluboko uvnitř, ale o kterém téměř nikdy neřeknou nahlas. Není to vina. Není to hanba. Je to něco hůře - je to pocit, že jsi špatný člověk. Ať už jsi zklamal rodinu, ztratil práci, přišel o všechno, nebo jsi se jen cítil prázdný - stud ti říká, že to, co jsi udělal, ti připisuje trvalou hodnotu. A to je přesně ten bod, kde většina léčebných programů selhává.

Proč stud není jenom hanba

Vina se týká konkrétního jednání: „Ukradl jsem peníze.“ „Zneužil jsem dítě.“ „Přestal jsem být otcem.“ Stud se týká identity: „Jsem zlý.“ „Jsem neschopný.“ „Nemám právo na život.“

V české adiktologii už více než deset let vědí, že když klient nezpracuje tento hlubinný stud, má 67,3% šanci, že se vrátí ke závislosti. To není jen statistika. To je každý třetí člověk, který opustí léčebnu, přijme větší nároky, zkusí znovu a skončí tam, odkud vyšel. A příčina? Nebyl nikdo, kdo by mu pomohl pochopit, že jeho chyby neudělaly z něj zločince - jen nemocného člověka.

Co je práce se studem v praxi

Práce se studem není terapie, kterou se naučíš za pár týdnů. Je to cesta, která trvá průměrně 28,3 sezení - téměř dvojnásobek standardního přístupu. Ale výsledek je jiný. Klienti, kteří tuto cestu projdou, mají o 23,5% vyšší šanci na udržení abstinence po roce.

V praxi se používají čtyři klíčové techniky:

1. Narativní rekonstrukce životního příběhu - klient přepisuje svůj život jako příběh, ne jako řadu chyb. Místo „Jsem závislý“ se stává „Jsem člověk, který se snažil přežít, až jsem se ztratil.“
2. Reflektivní dialog - terapeut neříká, co je špatně. Ptá se: „Kdy jsi poprvé cítil, že jsi nevhodný?“ Tímto způsobem se objeví vzorce: stud za porušení rodinných očekávání, stud za profesní pád, stud za ztrátu identity.
3. Terapeutické zrcadlo - klient poslouchá, jak o něm mluví jiní. Ne jen jak ho kritizují, ale jak ho vidí ti, kteří ho znají od začátku. Často je to první okamžik, kdy si řekne: „To já?“
4. Dopisy sobě samému - klient píše dopis člověku, který byl před závislostí. A potom dopis člověku, kterým chce být. To není psaní. To je vztah.

Tyto techniky nejsou náhodné. Jsou založeny na Acceptance and Commitment Therapy (ACT), která se v Česku od roku 2015 adaptuje pro práci s emocemi, které se nevejdou do slov. A právě tyto emoce jsou ten klíč.

Kdo to opravdu potřebuje

Ne každý klient potřebuje práci se studem. Ale kdo ano?

• Klienti s duální diagnózou - tedy závislostí spolu s depresí, úzkostí nebo psychotickými příznaky. U nich je úspěšnost 76,2%.
• Klienti po suicidálním pokusu - jejich stud je tak hluboký, že se někdy snaží zemřít, aby se konečně už nebyli.
• Lidé s dlouhodobou závislostí (nad 5 let) - u nich se stud stal součástí jejich identity. A bez jeho zpracování se nevrátí.

Naopak - u klientů s krátkodobou závislostí (do 2 let) je úspěšnost jen 42,3%. Proč? Protože jejich stud je ještě nezralý. Ještě nebyl vytvořen jako identita. Stačí jim jiný přístup.

Co se stane, když to nezvládneš

Když klient odejde z léčebny bez toho, aby zpracoval stud, nesmíří se s tím, že je nemocný. Místo toho se snaží být „silný“. A silný člověk nevyznanává, že potřebuje pomoc. Silný člověk neříká: „Potřebuji se vyslechnout.“

Takže se vrátí ke zdroji - k alkoholu, k drogám, k návyku. A když se vrátí, ještě větší stud ho potká. „Viděl jsem, že se to opakuje. Znovu jsem zklamal.“ A tak se začíná kruh: závislost → stud → opakování → větší stud → závislost.

Tento cyklus je jedním z hlavních důvodů, proč se v Česku každý rok přes 1 200 lidí vrátí do léčebny po více než třech letech abstinence. A většina z nich se nevrátí, protože se nevrátila k sobě.

Co říkají ti, kteří to prošli

Na fóru adiktologických klientů na adiktologie.cz se jednoho dne objevil příspěvek od uživatele „Petr_45“:

„Až když jsem začal pracovat se studem za to, že jsem zklamal rodiče, mohl jsem přijmout, že jsem nemocný, ne slaboch.“

Ten příspěvek má více než 1 200 reakcí. Ne proto, že je krásně napsaný. Ale proto, že v něm každý vidí sebe.

V Facebookové skupině „Cesta k sebepřijetí po závislosti“ má 2 345 členů. A nejčastější tip od administrátora je:

„Nerušte se, pokud se stud vrací i po 6 měsících léčby - podle statistik se to stává 63,2% klientům a je to normální část procesu.“

Stud se neodstraní. Mění se. Znění se mění. Z „Jsem zlý“ na „Jsem člověk, který se snažil přežít.“ A pak na „Jsem člověk, který se učí žít.“

Co terapeuti potřebují vědět

Ne každý terapeut může pracovat se studem. V Česku je potřeba:

• Minimálně 2 roky klinické praxe v adiktologii
• Certifikace v motivačním rozhovoru (MI)
• 120 hodin specializovaného školení v oblasti emocí
• Supervize od certifikovaného supervizora

A ještě důležitější: musí umět rozlišit stud od viny. To je ten nejčastější problém. 34,5% začínajících terapeutů si myslí, že když klient řekne „Cítím se vinný“, tak je to vina. Ale ne. To je stud. A když ho terapeut zpracuje jako vinu, proces se prodlouží o průměrně 8,3 sezení.

Proto se používá nástroj „Studový index“ (SI-15), který byl validován na 450 klientech a má reliabilitu 0,87. Je to jako rentgen pro duši. Ukazuje, kde stud hluboko zakořenil.

Co je budoucnost

Do roku 2025 bude práce se studem součástí 75% rezidenčních programů v Česku. To je nárůst o 13,2 procentních bodů oproti roku 2022. Výzkumný projekt „Stud a sebepřijetí v adiktologii“ vede Technologická agentura ČR. A v prosinci 2022 byla spuštěna aplikace „Sebepřijetí“ - už má 8 542 uživatelů.

Evropská adiktologická asociace předpovídá, že do roku 2028 bude práce se studem standardní součástí všech programů v EU. Česká republika je jednou z předních zemí - spolu s Nizozemskem a Dánskem.

A co je nejdůležitější? Když klient přijme, že není zlý, že není slabý, že je jenom nemocný - a že to může změnit - tak se změní všechno. Ne jen jeho život. Ale i jeho vztahy. Jeho rodina. Jeho budoucnost.

Cesta k sebepřijetí není krátká. Není snadná. Ale je jediná cesta, která vede ven z toho, co se stalo. A nejen z toho, co jsi udělal - ale z toho, kdo jsi se stal kvůli tomu.