Psychoanalýza a psychodynamická terapie: Co skrývá hlubinný přístup k psychoterapii?

Sto let po Sigmundu Freude se stále ptáme: proč někdo opakuje stejné špatné vztahy, i když ví, že to skončí bolestí? Proč se někdo cítí zoufale, i když má vše, co by měl mít? Odpověď neleží v tom, co říkáme, ale v tom, co necháváme neřečené. Psychoanalýza a psychodynamická terapie právě tady začínají - v těch nejtemnějších, nejhlubších úhlech našich myslí, kde se skrývají vzpomínky z dětství, nesplněné touhy a bolesti, které jsme se naučili ignorovat.

Co je to vlastně hlubinná psychoterapie?

Hlubinná psychoterapie není jen další metoda, jak se zbavit úzkosti nebo deprese. Je to cesta dovnitř - do světa, který nevidíme, ale který nás řídí. Tento přístup vznikl v 19. století, kdy švýcarský psychiatr Eugen Bleuler poprvé použil termín „hlubinná psychoterapie“ k popisu terapií, které se nezaměřují jen na příznaky, ale na jejich kořeny. Dnes se tato oblast dělí na tři hlavní proudy: freudovskou psychoanalýzu, jungiánskou analytickou psychologii a adlerovskou individuální psychologii. Všechny sdílí jednu základní představu: naše chování je tvořeno nevědomými procesy, které vznikly už v dětství.

Nevědomé? Ano. To znamená, že nejsme si vědomi, proč se někdy rozzlobíme na partnera, protože vlastně připomíná naši matku. Proč se někdo odmítá zamilovat, protože když byl malý, byl stále opouštěn. Tyto vzorce se v naší duši usazují jako programy, které běží na pozadí. A právě proto, že je nevidíme, tak je nemůžeme změnit - dokud je nezviditelníme.

Psychoanalýza vs. psychodynamická terapie: Jak se liší?

Často se tyto dva pojmy používají jako synonyma, ale mezi nimi je podstatný rozdíl. Psychoanalýza je původní, klasický přístup, který Sigmund Freud vypracoval v roce 1890. Je to dlouhý, náročný proces - obvykle 3 až 7 let, s 3 až 5 sezeními týdně. Klient leží na gauči, terapeut sedí za ním a téměř neříká nic. Cílem je volná asociace: klient říká všechno, co mu přijde na mysl, bez filtrace. Analyzují se sny, přenos (kdy klient „přenáší“ své staré vztahy na terapeuta) a odpor - tyto překážky jsou klíčem k odhalení nevědomého obsahu.

Psychodynamická terapie je její modernější, průměrnější varianta. Je kratší - obvykle 6 až 24 měsíců, jednou týdně. Terapeut není pasivní. Mluví, klade otázky, ukazuje na vzorce. „Všiml jsem si, že každýkrát, když říkáš, že tě někdo opouští, mluvíš o otci,“ může říct terapeut. Neinterpretuje okamžitě, ale pomalu vede klienta k tomu, aby sám pochopil, co se děje. Je to jako „hlubinná terapie pro běžné lidi“ - stejný princip, ale s méně časem a náklady.

Co se vlastně děje během sezení?

Nejde o to, abyste „naučili“ něco nového. Jde o to, abyste pochopili něco, co už vás celý život řídilo. Příklad: klientka, která se stále vrací k partnerům, kteří jsou emocionálně nedostupní. V terapii se zjistí, že její otec byl vždy „přítomen, ale nepřítomen“. Když byla malá, musela získat jeho pozornost tím, že byla „dobrá“, „silná“, „nevyžadující“. Dnes to dělá stejně - neříká, že potřebuje lásku, protože v hloubi se bojí, že pokud to udělá, opět bude opuštěna. Terapeut jí pomáhá vidět tento vzorec. Až to uvidí, může začít jinak.

Tady přichází klíčový pojem - přenos. Když klient začne cítit, že terapeut je jako jeho matka, otec nebo bývalý partner, není to náhoda. Je to příležitost. V bezpečném prostředí terapie se přenesené pocity objeví - a pak je lze prozkoumat. „Co by se stalo, kdybych ti řekl, že tě nechci?“ - taková otázka může otevřít celou řadu starých ran.

Kdo by měl zvážit hlubinnou terapii?

Není to pro každého. Pokud máte akutní paniku, deprese, která vás drží v posteli, nebo se bojíte, že se vám ztratí práce - kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je rychlejší a efektivnější. KBT se zaměřuje na konkrétní myšlenky a chování. „Jak se můžeš cítit lépe zítra?“ je její otázka.

Hlubinná terapie je pro jiného: pro ty, kteří už vyzkoušeli všechno a stále se cítí „zaměření“ nebo „ztracení“. Pro ty, kteří říkají: „Vím, že to mám v hlavě, ale nevím, proč to dělám.“ Pro ty, kteří mají opakující se vztahové problémy, chronickou úzkost, nebo se cítí „prázdní“, i když mají všechno. Pro ty, kteří chtějí změnit sebe, ne jen své symptomy.

Podle průzkumu Adicare.cz z roku 2023 má psychodynamická terapie v Česku 35% tržního podílu - to je třetí nejčastější terapeutický přístup. A většina klientů, kteří jí zkusí, ji hodnotí jako „prostředek ke změně osobnosti“. Ne jako „řešení problému“, ale jako „přeměna“.

Co stojí hlubinná terapie v Česku?

Od roku 2024 se v Brně za jedno sezení platí 1100-1300 Kč. V Žatci můžete najít terapeuty za 1000 Kč, v Praze často 1400 Kč. To zní jako drahé - a je to. Ale když se podíváte na délku, je to realistické. Psychodynamická terapie trvá 6-24 měsíců, tedy 50-100 sezení. Celkem to vyjde na 55 000-130 000 Kč. Psychoanalýza? 3-7 let, 3-5 sezení týdně - to je 150-200 sezení ročně. Za 5 let to může být 330 000 Kč.

Problém je ale v jiném: veřejné zdravotní pojištění to téměř nehradí. Pouze 12 z 200 akreditovaných terapeutů v Česku nabízí hrazenou psychodynamickou terapii. KBT je hrazena v 89% případů. To znamená, že kdo chce hlubinnou terapii, musí platit z vlastní kapsy. A to nejsou jen peníze - je to čas, energie, odvaha.

Je to skutečně účinné? Co říkají vědci?

Kritici říkají: „Nemáte dostatek důkazů.“ A máte pravdu - neexistuje tolik náhodně kontrolovaných studií jako u KBT. Ale existuje jedna, která mění vše: metaanalýza Jonathan Shedlera z roku 2010, publikovaná v American Psychologist. Zkoumala 17 studií a zjistila: psychodynamická terapie má úspěšnost 68% u chronických poruch - o 12% více než průměr krátkodobých terapií. A co je důležité: efekty rostou po terapii. Když klienti přijdou za 2 roky zpět, jsou často lepší než po ukončení terapie. To znamená, že změna je trvalá.

Naopak kritik PhDr. Martin Votruba z České lékařské komory říká: „Nemáme důkazy, že je lepší než KBT.“ A má také pravdu. KBT je rychlejší, měřitelnější, hrazenější. Ale otázka zní: je to to, co potřebujete? Nebo to, co vás zabíjí?

Co říkají lidé, kteří to zkusili?

Na Terapie.cz má psychodynamická terapie průměrné hodnocení 4,2/5. Jeden klient z Žatce napsal: „Po 18 měsících jsem pochopil, proč jsem vždycky vybíral partnera, který mě ignoroval. Bylo to jako když jsem konečně přečetl knihu, kterou jsem měl v ruce celý život - a nikdy jsem ji neotevřel.“

Ale ne všichni. 32% negativních recenzí hovoří o „přílišné abstraktnosti“. Jeden klient z Brna na Redditu napsal: „Po dvou letech psychoanalýzy jsem se naučil analyzovat sny. Ale úzkost mi stále nezmizela.“

Problém není v terapii. Problém je v očekávání. Mnoho lidí přijde, aby „vyřešili problém za 3 měsíce“. Hlubinná terapie ale funguje jako kultivace. Ne jako oprava. Nejde o to, co vás bolelo - nejde o to, co jste zažili. Jde o to, jak to vás tvoří.

Jak se stát terapeutem v tomto směru?

V Česku je to náročné. Chcete-li se stát psychodynamickým terapeutem, musíte absolvovat 4leté specializační studium akreditované Českou lékařskou komorou. To zahrnuje:

• 150 hodin vlastní terapie (ano - terapeut musí být také terapeutem)
• 200 hodin supervize
• 1500 hodin teoretické výuky

A co je nejhorší? Pouze 15% absolventů psychoterapeutických studií volí tento směr. Většina jde do KBT - protože je rychlejší, hrazenější, méně náročná. To znamená, že za 5 let bude v Česku méně terapeutů schopných provádět hlubinnou terapii. A to je riziko - nejen pro terapeuty, ale pro celou společnost.

Co se mění v roce 2026?

Je tu nějaká naděje. Od ledna 2024 nabízí 37% psychodynamických terapeutů online sezení - to zvýšilo přístupnost pro lidi mimo Prahu a Brno. V roce 2023 zavádějí hlubinnou terapii pro manažery 23% českých poboček globálních firem - Google, Siemens, Unilever. Lidé začínají chápat: úspěch neznamená jen výkonnost - znamená i psychickou stabilitu.

Česká lékařská komora plánuje do roku 2025 rozšířit hrazení psychodynamické terapie z 50 na 200 sezení pro diagnostikované poruchy osobnosti. To je první krok k přiznání, že některé bolesti nejsou „pouze psychologické“ - jsou hluboké, strukturální, trvalé.

Podle prognózy Psychologického ústavu AV ČR se tržní podíl hlubinných přístupů do roku 2030 sníží na 28%. Ale to neznamená, že zmizí. Znamená to, že se stane elitním, ale důležitým. Pro ty, kteří potřebují víc než „náhradní řešení“.

Co dělat, když si myslíte, že to může být pro vás?

Nečekejte na „perfektní moment“. Neexistuje. Hlubinná terapie není o tom, abyste byli „připravení“. Je o tom, abyste se připravovali - každým sezením. Začněte takto:

1. Přečtěte si recenze na Terapie.cz nebo Adicare.cz - hledejte terapeuty s hodnocením 4,0 a výše.
2. Navštivte 2-3 bezplatné konzultace. Ptajte se: „Jaký je váš přístup k přenosu? Jak často interpretujete? Jak dlouho trvá průměrná terapie?“
3. Neptejte se, „kolik to stojí“. Ptajte se: „Co mi to může dát, když to zkusím?“
4. Dejte si čas. První 6 měsíců jsou jen „příprava“. Výsledky přijdou až později.

Nejde o to, abyste „zakázali“ nějaký problém. Jde o to, abyste se konečně poznali. A to je věc, kterou žádná rychlá terapie nedá.