REBT není jen další terapeutická metoda. Je to nástroj, který ti říká: tvé utrpení nevzniká z toho, co ti někdo udělal, ale z toho, jak si to v hlavě vysvětluješ. Albert Ellis, americký psycholog a zakladatel této terapie, to objevil už v padesátých letech 20. století, kdy si všiml, že jeho klienti se neustále opakují ve svých problémech - ne proto, že by jim nikdo nevěřil, ale protože si v hlavě opakovali věty jako „Musím být dokonalý“, „Když mě někdo zklame, jsem ztracený“ nebo „Nikdo by mě neměl ponižovat“. Tyto myšlenky nejsou realistické. A přesto je člověk z nich dělá základ svého štěstí nebo neštěstí.
Co je vlastně REBT?
REBT, nebo-li racionálně-emoční behaviorální terapie, je první forma kognitivně behaviorální terapie, která spojuje myšlenky, emoce a chování do jednoho systému. Neříká ti, abys se uvolnil, abys se vzdal nebo abys se „přizpůsobil“. Říká ti: zkontroluj, co si o sobě a o světě opravdu myslíš. A pokud je to nesmysl - změň ho.
Ellis nebyl psychoanalytik, který se věnoval dětským traumatum. Nebyl i když byl. Byl praktik. Věděl, že lidé nemají čas na desítky let analýzy. Chtěl nástroj, který funguje rychle, jasně a bez floskul. A tak vytvořil model, který se dnes používá po celém světě: ABC model.
ABC model: Jak se tvé myšlenky mění v bolest
Představ si, že ti šéf ve veřejné schůzi vynadá: „Tohle jsi zase udělal špatně!“
- A - Aktivizující událost: Vynadání šéfa
- B - Přesvědčení: „Když mě někdo vynadá, znamená to, že jsem neúspěšný a nikdo mě neuznává.“
- C - Důsledek: Deprese, zlost, únik do práce, odmítání kontaktů, ztráta spánku.
Co je tady problém? Ne vynadání. Ne v šéfovi. Ale v B. V tom, jak si to v hlavě přečetl. Kdyby sis řekl: „Šéf je dnes v špatném náladě, neříkal to mi osobně, jen se snažil vykřičet stres. Zítra to bude jinak.“ - nebyl bys deprese. Nebyl bys zlostný. Nebyl bys v úniku.
REBT neříká, že všechny emoce jsou špatné. Říká: ne všechny emoce jsou užitečné. Zlost, která tě nutí k útěku, není stejná jako zlost, která tě nutí k hovoru s šéfem. Rozdíl je v přesvědčení.
Co jsou iracionální přesvědčení?
Ellis popsal tři hlavní typy iracionálních přesvědčení, která vytvářejí většinu duševního utrpení:
- „Musím být dokonalý.“ - Myšlenka, že musíš být vždy úspěšný, chytrý, krásný, silný. Pokud nejsi, jsi nic.
- „Ostatní musí mě milovat a uznávat.“ - Pokud někdo neřekne, že máš pravdu, nebo tě nechce, znamená to, že jsi nevhodný.
- „Život musí být jednoduchý a bez obtíží.“ - Pokud něco není hned jako máš rád, je to nevydržitelné.
Tyto myšlenky nejsou jen nepravdivé - jsou ničivé. Nejsou založené na realitě. Jsou založené na tom, co si myslíš, že by mělo být. A když realita nesouhlasí - ty se rozbijete.
REBT ti neříká, abys se stal bezpocitným robotem. Říká ti: změň si pravidla hry. Místo „Musím být dokonalý“ se nauč: „Chci být dobrý. A když nejsem - je to škoda, ale ne katastrofa.“
Proč je REBT jiná než jiné terapie?
Psychoanalýza se ptá: „Kde to začalo?“ REBT se ptá: „Kde to trvá?“
Beckova kognitivní terapie se zaměřuje na „negativní myšlenky“. REBT se zaměřuje na „iracionální přesvědčení“ - což je hlubší. Nejde jen o to, že si myslíš „jsem neúspěšný“. Jde o to, že si myslíš: „Jsem neúspěšný, protože jsem zlý člověk.“
REBT je také o akceptaci. Ne akceptaci výsledku - ale akceptaci sebe sama. Bez podmínek. Bez toho, abys musel něco dokázat. Ellis říkal: „Nemusíš být dobrý, aby sis zasloužil život.“
Je to jiný přístup než „věř si ve své hodnotě“. Je to: „Tvoje hodnota není závislá na tom, co děláš. Jsi hodný jen proto, že existuješ.“
Co se děje ve skutečné terapii?
Ve skutečné terapii REBT není místo, kde ti někdo jen poslouchá. Je to místo, kde ti někdo říká: „Tohle, co říkáš, je nesmysl. Zkus to říct jinak.“
Terapeut ti položí otázky jako:
- „Co se stane, když to nezvládneš?“
- „Je to opravdu pravda, že všichni tě nenávidí, nebo jen jeden člověk řekl něco špatného?“
- „Kdo ti řekl, že život musí být vždycky pohodlný?“
A pak ti dá cvičení: napsat si své nejhorší přesvědčení, pak ho přepsat do racionální verze, pak ho říct nahlas před zrcadlem, pak ho napsat na papír a spálit. Nebo se podívat na situaci z pohledu někoho, kdo má stejný problém - a říct si: „Co bych mu řekl?“
REBT je jako škola. Ne jako lék. Ty musíš dělat práci. Terapeut ti ukazuje cestu, ale ty musíš jít.
Kdo to funguje?
REBT není pro každého. Není pro ty, kteří chtějí, aby jim někdo řekl, že je všechno v pořádku. Není pro ty, kteří se chtějí jen uvolnit.
Funguje pro ty, kteří:
- jsou připraveni přemýšlet o tom, co si říkají v hlavě
- chcí změnit svůj život, ne jen zvládnout pocit
- nesnášejí „příliš mnoho emocí“ bez vysvětlení
- chtějí rychlé výsledky - ne za rok, ale za měsíc
Je to terapie pro lidi, kteří chtějí řídit svůj život, ne jen reagovat na něj.
Kritika a omezení
Někteří kritici říkají: „REBT je příliš chladná. Příliš racionalistická. Zanedbává emoce.“
To je nesmysl. Název je racionálně-emoční. Emoce jsou v ní zcela klíčové. Jenže REBT neříká: „Buď šťastný.“ Říká: „Proč si vytváříš neštěstí?“
Problém je, že některé terapeuty jsou příliš přímí. Příliš konfrontační. Může to znít jako kritika. Ale pro mnoho lidí je to právě to, co potřebují - někdo, kdo jim neříká „všechno je v pořádku“, ale „tohle je nesmysl, a já ti pomůžu to změnit“.
REBT v Česku
V České republice je REBT známá, ale málo dostupná. Kniha Alberta Ellise a Catharine MacLaren z roku 2005, vydaná nakladatelstvím PORTÁL, je jediným významným zdrojem v češtině. V Městské knihovně v Praze je označena jako „nedostupná“ - což ukazuje, že se o ni málo zajímá.
Na druhé straně - v klinické praxi ji používají terapeuti, kteří se specializují na kognitivně behaviorální terapii. V Brně, Praze, Ostravě se můžeš setkat s terapeuty, kteří REBT používají jako součást svého přístupu.
Neexistuje zde velká síť certifikovaných REBT terapeutů, ale jejich počet roste. A s ním roste i počet lidí, kteří si uvědomují: nejsou problémy v okolí. Jsou v tom, jak si o nich myslíme.
Závěr: Kdo by měl zkusit REBT?
Je to pro tebe, pokud:
- často cítíš, že „to je všechno moje vina“
- se cítíš zklamaný, když někdo neřekne „dobře“
- si říkáš „když to nejde hned, tak to nejde vůbec“
- chceš přestat být vězněm svých vlastních myšlenek
REBT ti neříká, že máš mít všechno pod kontrolou. Říká ti: kontroluj své přesvědčení. A nech si svět, jaký je.
Tyto přesvědčení nejsou pravda. Jsou jen návyky. A návyky se dají změnit. Ne za měsíc. Ne za rok. Ale za několik týdnů. Pokud budeš chtít.
Co je hlavní rozdíl mezi REBT a klasickou kognitivní terapií?
REBT se zaměřuje na hluboká, absolutní přesvědčení typu „Musím být dokonalý“, zatímco klasická kognitivní terapie často pracuje s konkrétními negativními myšlenkami jako „Zítra se mi to nepovede“. REBT považuje tyto myšlenky za projevy základních iracionálních filozofií, které tvoří základ celého životního přístupu. Zatímco Beck se zaměřuje na přesné myšlenky, Ellis se zaměřuje na jejich základní předpoklady.
Je REBT vhodná pro lidi s úzkostí?
Ano, a je dokonce jednou z nejúčinnějších metod pro úzkost. REBT ukazuje, že úzkost vzniká ne z vlastní situace, ale z iracionálních přesvědčení, jako „Pokud se nezdaří, budu mít strašný život“ nebo „Nikdo nevydrží, když se nevyspím“. Terapie ti pomáhá tyto přesvědčení přepsat na realistické: „Nemusím být perfektní, abych byl v pořádku.“
Může REBT pomoct při rozvodu nebo ztrátě?
Ano. V těchto situacích lidé často říkají: „Nikdy se mi to nepovede“, „Jsem nevhodný“, „Nikdo mě už nebude milovat“. REBT ti pomůže pochopit, že tyto myšlenky nejsou pravda - jen reakce na bolest. Terapie ti pomůže přijmout bolest, ale nechat si život - a možnost nového začátku - v celé jeho komplexnosti.
Je REBT vhodná pro mladé lidi?
Ano, ale pouze pokud mají schopnost sebereflektovat. REBT vyžaduje schopnost analyzovat své myšlenky - což je u dětí a mladistvých často omezené. U dospělých mladistvých (18-25 let) je ale velmi účinná, protože právě v tomto věku se formují základní přesvědčení o sobě a světě. REBT jim dá nástroj, který jim může pomoci celý život.
Jak dlouho trvá REBT terapie?
Průměrně 12-20 sezení. Některé problémy se vyřeší za 6 týdnů, jiné vyžadují 4-6 měsíců. Klíčové je, že REBT není „dlouhodobá“ terapie. Je to terapie, která tě učí, jak se sám sebe „léčit“ - a potom už necháš terapeuta jen jako konzultanta, ne jako „lékaře“.
Napsal Linda Rockafellow
Vše od autora: Linda Rockafellow