Rigidita a rutiny u autismu: Jak podpořit flexibilitu myšlení

Živíme se v času, kdy se každodenní změny staví před autistické jedince jako neustálé překážky. Pokud máte doma dítě či dospělého s autizmem neurobiologickou poruchou, jejíž hlavní rysy jsou potíže v sociální interakci, komunikaci a představivosti, pravděpodobně jste se setkali s rigiditou přetrvávajícím lpěním na konkrétních rutinách a opakujících se vzorcích chování. Tato rigidita snižuje schopnost přizpůsobit se novým situacím, což může vést k úzkosti, výbuchům vzteku a dalším potížím.

Co je rigidita a proč je tak silná?

Rigorózní rutina je předvídatelný soubor činností, který dává autistickému jedinci pocit bezpečí a kontroly funguje jako psychologický „zábrus“ proti přetížení. V mozku lidí s autismem jsou senzorické informace zpracovávány pomaleji, což vede k vyšší citlivosti na hluk, světlo nebo dotek. Když se v okolí objeví neočekávaný podnět, centrální nervová síť nedokáže rychle přepnout, a osoba propadá do stavu senzorického přetížení přecitlivění, které spouští úzkost a neklid. Proto je držet se známých vzorců prakticky přežití.

Jak se rigidita projevuje v mysli?

Nejde jen o viditelné rituály (např. opakované řazení hraček). Rigidita zasahuje i do myšlení zahrnuje omezené schopnosti generovat alternativní řešení a představovat si různé scénáře. Děti často nedokážou „přesunout se“ z jedenho úkolu na druhý, protože chybí kognitivní flexibilita - schopnost přehodnotit pravidla a přizpůsobit se novému kontextu. To se projevuje například tak, že když se změní pořadí pokynů, okamžitě nastane krize.

Strategie pro rozvoj flexibility

Neexistuje univerzální návod, ale několik ověřených přístupů funguje napříč věkem i úrovní závažnosti autismu.

1. Postupné rozšiřování rutin - přidávejte malé změny, např. místo oblíbené mísy na snídani použijte jiný tvar, ale jen na 5 minut. Po několika úspěšných cyklech zvyšte obtížnost.
2. Vizualizace možností - vytvořte přehled grafické znázornění různých variant úkolu (např. „co dnes budeme jíst?“ s obrázky. Děti tak vidí, že existuje více než jedna cesta.
3. Učení sociální perspektivy cvičí se pochopení pocitů a úmyslů druhých lidí pomocí her na role‑play. To rozvíjí schopnost přepínat mezi vlastní a cizí perspektivou.
4. Regulace senzorického prostředí - používání sluchátek, těžkých deka nebo světelných filtrů pomáhá snížit úroveň přetížení, takže mozek má více „kapacity“ na flexi‑myšlení.
5. Terapeutické rámce - ABA aplikované behaviorální analýzy či TEACCH strukturovaný přístup k učebním situacím mohou být upraveny tak, aby podporovaly experimentování místo striktního opakování.

Porovnání přístupů

Jak zapojit rodinu a školu

Flexibilitu nelze vybudovat izolovaně. Klíčová je koherence mezi domovem, školou a terapeutem. Doporučujeme společný plán, který zahrnuje:

• Jednotnou vizuální tabuli s týdenním rozvrhem - každý vidí, co se mění a kdy.
• Krátké debriefingy po každé změně - co fungovalo, co bylo těžké, jak se cítili.
• Rozdělení odpovědnosti - učitelé připravují alternativní úkoly, rodiče poskytují senzorickou podporu.

V práci s neurodivergencí rozmanitost neurologických profilů, mezi které autismus spadá je dobré přistupovat s respektem a pochopením, ne s cílem „normalizovat“.

Časté pasti a jak se jim vyhnout

1. Silné tresty za odchylku - tresty posilují strach a uzavřenost, místo toho oceňujte i malé pokusy o změnu.
2. Přetížení rovnou velkými změnami - “přeskočte” z rutiny na zcela novou činnost a rizikujete odmítnutí.
3. Ignorování senzorických potřeb - pokud dítě protestuje proti novému světlu, přizpůsobte prostředí nejdříve, teprve pak zkoušejte změnu v úkolu.

Shrnutí klíčových bodů

• Rigidita pramení z pocitu bezpečí a senzorického přetížení.
• Flexibilitu lze rozvíjet pomocí postupných změn, vizualizace a sociálních scénářů.
• Zapojení rodiny, školy a terapeutů zajišťuje konsistentní podporu.
• Vyhněte se trestům, nechte prostor pro senzorické úpravy a postupujte pomalu.

Často kladené otázky

Další kroky

Začněte dnes s jedním jednoduchým úkolem: najděte rutinní činnost, na které můžete změnit jeden malý detail. Zapojte dítě do plánování a odezvěte na jeho pocity. Postupně rozšiřujte tuto praxi a sledujte, jak se rozvíjí schopnost adaptace. Pamatujte, že flexibilita je jako sval - čím častěji ho trénujete, tím silnější bude.