Strach z opuštění: Jak léčit abandonment issues v psychoterapii

Strach z opuštění není jen obyčejná nejistota. Je to hluboký, téměř fyzický pocit, že když někdo důležitý odjede, odíde nebo se rozhodne odejít, zůstaneš sám - a to nejen fyzicky, ale i emocionálně. Je to jako když ti někdo vytáhne podlahu spod nohou, aniž by ti řekl, že to chce udělat. A ty se pak snažíš předcházet tomu, co nemůžeš řídit. Vztahy se stávají válkou, kde každá slova, každý zpožděný odpověď, každá změna plánu vypadá jako předzvěst zrady. To není paranoie. To je strach z opuštění.

Co vlastně strach z opuštění je?

Strach z opuštění není jen obyčejný strach z jednoho rozchodu. Je to trvalý, neustále přítomný pocit, že jsi nevhodný, nezajímavý, nebo že někdo tě někdy opustí - a když to přijde, budeš to cítit jako smrt. Tento strach se často rodí v dětství: když rodič byl přítomen jen někdy, když jsi musel být „dobrý“, aby tě někdo miloval, nebo když jsi ztratil někoho důležitého příliš brzy. A pak, když dorosteš, hledáš lásku, ale ve všech vztazích hledáš i důkaz, že tě neopustí.

Ve vztazích se to projevuje jasně: přílišná kontrola, žárlivost, neustálé zjišťování, kde je partner, co dělá, kdy se vrátí. Nebo naopak - přílišné přizpůsobování. „Nechám ho, když se rozhodne,“ říkáš, ale ve skutečnosti se snažíš být tím, co si myslíš, že chce. Nebo se dokonce sám „opustíš“ - odmítáš své potřeby, odmítáš hovořit o bolesti, abys nevzbudil podezření, že jsi „náročný“.

Je to jen hraniční porucha osobnosti?

Ne. Ale strach z opuštění je jedním z hlavních příznaků hraniční poruchy osobnosti (HPO). Podle českých odborníků z Mojepsychologie.cz je to jeden ze sedmi klíčových příznaků, které musí být přítomny, aby se diagnóza mohla postavit. A když je strach z opuštění tak silný, že vede k sebepoškozování, sebevražedným myšlenkám nebo náhlým výbuchům hněvu, je to signál, že jde o něco hlubšího než jen „náladovost“.

Ale ne každý, kdo má strach z opuštění, má HPO. Tento strach se vyskytuje i u lidí s sociální fobií, úzkostnými poruchami nebo jen v důsledku dlouhodobého emocionálního zanedbávání. Různí lidé ho zažívají různě: někdo se stává závislým na partnerovi, jiný ho odmítá dřív, než ho může někdo opustit. V obou případech je to stejná bolest - jen jiný způsob, jak se s ní vypořádat.

Proč to nejde „překonat“ jen silou vůle?

Protože to není myšlenka. Je to tělo. Je to nervový systém, který se naučil, že opuštění = nebezpečí. Když partner neodpoví na zprávu, tělo reaguje jako by se blížil lví útočník: buší srdce, třesou se ruce, přestáváš dýchat. Tvůj mozek neví, že to je jen zpožděná zpráva. Ví jen: „Je to znovu.“

A to je důvod, proč se ti nezdaří „přestat myslet na to“. Tvůj mozek nechce, abys to přestal myslet. Chce, abys to zvládl. A když se to nezvládne, vytvoříš si vzorce: kontrola, vyčíslování, manipulace, závislost. Všechny tyto věci jsou pokusy o přežití. Jenže přežíváš v bolesti. A nevědomě přitahuješ lidi, kteří ti to potvrzují - ti, kteří jsou neschopní být přítomní, ti, kteří se od tebe vzdalují. A ty si říkáš: „Vidíš? Vždycky to skončí stejně.“

Jak se to léčí?

Léčba strachu z opuštění není o tom, abys se naučil „nemít strach“. Je to o tom, abys se naučil přežít strach, aniž bys se z něj stal otrokem.

Nejúčinnější metody v České republice jsou dvě:

1. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) - krátkodobá, zaměřená na myšlenky a chování. Trvá 15-20 sezení. Učí tě rozpoznat automatické myšlenky: „Pokud neodpoví do 10 minut, znamená to, že mě opustí.“ A pak tě naučí zkontrolovat, zda to je pravda. Zda to je fakt, nebo jen strach. Tato metoda je ideální pro ty, kteří chtějí rychlejší výsledky a nemají hluboké trauma z dětství.
2. Dialektická behaviorální terapie (DBT) - vyvinutá Maršou Linehan v roce 1993, speciálně pro HPO. V Česku se rozšiřuje od roku 2010. DBT není jen o myšlenkách. Je to o těle, emoci a vztazích. Učí tě tolerovat nejistotu, regulovat emoce a komunikovat potřeby bez vyčítání nebo útěku. Je to dlouhodobá terapie - 1-2 roky. Ale pro mnoho lidí je to první a jediná metoda, která jim opravdu pomohla.

Někteří terapeuti, jako Dr. Kotrusová z Psychoterapie Praha, kombinují DBT s psychoanalytickou terapií. Tam se nejedná o „opravu“ chování, ale o to, abys uvědomil, odkud ten strach pochází. „Nevědomé vzorce se nemohou změnit, dokud je nevidíš,“ říká. A to je klíč: nejde o to, abys se naučil být „silnější“. Jde o to, abys se naučil vidět, co se děje uvnitř.

Co ti může pomoci doma?

Terapie není jen o sezení s terapeutem. Je to o každodenních výběrech.

• Zapiš si myšlenky. Když pocítíš, že tě někdo opustí, napiš: „Co se skutečně stalo? Co vím? Co si jen myslím?“ Toto jednoduché cvičení přeruší automatický cyklus.
• Přestan se ptát „Ještě mě miluje?“. Místo toho se zeptej: „Co jsem dnes udělal pro sebe?“ Léčba začíná tím, že se naučíš být svým vlastním partnerem.
• Navštiv skupinovou terapii. Mnoho lidí říká: „Já nejsem jediný.“ A když to slyšíš od někoho jiného, kdo se cítí stejně, změní se to. Není to o tom, že „všichni trpí“. Je to o tom, že „nemusíš být sám“.
• Přečti si knihu „Strach z opuštění“ od Veroniky Neumannové. Není to terapie, ale návod na to, jak začít. Obsahuje praktická cvičení, která ti pomohou rozpoznat, kdy tě strach manipuluje.

Co ti nezabere čas a peníze?

Některé věci, které se na internetu objevují jako „rychlé řešení“, jsou klam. „Přestan se bát za 7 dní.“ „Změň své myšlenky a všechno se změní.“ To není pravda. Strach z opuštění není problém, který se vyřeší pomocí aplikace nebo pozitivního myšlení.

Dr. Kotrusová na svém webu říká: „Nevěřte nikomu, kdo vám slibuje rychlé řešení.“ A má pravdu. Léčba trvá. Někdy roky. Ale každý krok, který uděláš - i když je malý - je krok k tomu, že se nebudeš cítit jako oběť svého vlastního strachu.

Je to zvládnutelné?

Ano. Ale ne tak, jak si to představuješ.

Nebudeš se najednou cítit „bezpečně“. Nebudeš přestat cítit strach. Ale naučíš se ho sledovat. Když se ti začne bušit srdce, neřekneš si: „Tady to znovu začíná.“ Řekneš si: „Aha. To je ten strach. Ten starý.“ A pak dýcháš. A čekáš. A nečiníš nic, co by tě do toho zatáhlo.

Podle 5letého sledování pacientů na Adicare.cz je úspěšnost léčby 68 %, pokud se člověk věnuje plnému programu. Pokud terapii přeruší, klesne na 29 %. To není štěstí. To je odhodlání.

Strach z opuštění tě nechce zničit. Chce tě chránit. Jenže už je starý. A ty jsi už ne ten malý kluk nebo dívka, který potřeboval, aby ho někdo držel. Jsi dospělý. A můžeš se naučit držet sám sebe.

Co dělat dál?

Nejprve se neobviňuj. Neříkej si, že jsi „příliš citlivý“. To není slabost. To je zranění, které se zastaralo.

Podívej se na seznam terapeutů v České republice. V roce 2022 jich bylo registrováno 5 872. Mnozí z nich jsou specializovaní na poruchy připojení. Cena jedné hodiny se pohybuje mezi 1 200 a 3 000 Kč. Některé centra, jako Terapeutovna v Praze, nabízejí i koučink nebo skupinové sezení, které jsou levnější.

Nečkej, až budeš „připravený“. Když se strach z opuštění vrací, není to známka selhání. Je to známka, že je čas se k němu vrátit.

Ty nejsi problém. Ty jsi člověk, který přežil. A teď máš šanci přežít i se sebou samotným - bez toho, aby tě strach ovládal.