Podpora dítěte doma: Jak pomoci dítěti s emocemi, chováním a psychickým zdravím

Podpora dítěte doma není o tom, jak dobře znáte odpovědi na otázky z psychologie. Je to o tom, jak se chováte, když dítě přijde s emocí, kterou nechápete, nebo se chová tak, že vás to vyčerpá. Also known as rodinná podpora, it znamená být pro dítě bezpečným místem, nejenom opravářem jeho chyb.

Když dítě křičí, zavírá se do pokoje nebo přestane mluvit, nejde o to, aby to změnilo. Jde o to, aby se cítilo pochopené. Většina dětí, které mají problémy se spánkem, školou nebo vztahy, nepotřebuje další pravidla – potřebují, aby někdo seděl vedle nich, aniž by snažil všechno vyřešit. Krizová intervence u dětí, není o tom, jak rychle zavoláte psychologa, ale o tom, jak se chováte v okamžiku, kdy dítě už nezvládá. Někdy stačí jen říct: „Vím, že to teď je strašně těžké.“ A pak počkat. Neřešit. Neukazovat cestu. Jen být tam.

Podpora dítěte doma se neliší od podpory dospělého – jen je tam méně slov a víc ticha. Když se dítě zamiluje do učitele, bojí se opuštění nebo má noční můry, není to „fáze“. Je to jeho způsob, jak říct: „Potřebuji, abyste mě viděli.“ Rodinná terapie, se nezaměřuje na dítě jako na problém, ale na to, jak celá rodina komunikuje, když něco není v pořádku. Pokud rodiče jsou stresovaní, dítě to cítí. Pokud se rodiče vyhýbají konfliktům, dítě se učí, že emoce jsou nebezpečné. Podpora dítěte doma začíná tím, že se rodič naučí zvládat své vlastní emoce – ne proto, aby byl dokonalý, ale proto, aby nebyl nebezpečný.

Nejde o to, aby jste měli všechny odpovědi. Jde o to, abyste neodmítali otázky. Nejde o to, aby dítě bylo „klidné“. Jde o to, aby se cítilo bezpečně, když je neklidné. V těchto článcích najdete praktické přístupy – jak reagovat, když dítě má noční děsy, jak se zapojit do terapie, když se celá rodina snaží přežít krizi, a jak poznat, že potřebujete odbornou pomoc. Nejde o to, abyste se stali terapeuty. Jde o to, abyste se stali tím, kdo dítěti říká: „Tady jsi v bezpečí.“