Taneční a pohybová terapie: Jak pohyb mění duševní zdraví

Taneční a pohybová terapie není o tom, jak dobře tančíte. Je to o tom, co se vám děje uvnitř, když přestanete mluvit a začnete se hýbat. V České republice už je tato metoda oficiálně uznávaná psychoterapeutická metoda od roku 2008. A není to jen náhoda. Tisíce lidí, kteří se cítili ztracení ve slovech, našli přes pohyb cestu k sobě samotným.

Proč se tělo vyjadřuje lépe než ústa

Když jste vyčerpaní, úzkostní nebo zalezení v minulosti, slova často selhávají. Můžete vědět, že se necítíte dobře, ale neumíte to popsat. Taneční a pohybová terapie vychází z jednoduchého principu: vaše tělo ví víc než vaše ústa. Ruth Saint Denis to řekla před desítkami let: „Tanec je komunikace mezi tělem a duší. Vyjadřuje to, na co slova nestačí.“

Nejde o choreografii. Nejde o to, abyste vypadali hezky. Jde o to, abyste se pohybovali tak, jak vám to tělo říká. Když se někdo zhroutí, když se ruce zavřou, když se nohy odmítají pohnout - to jsou nejjasnější signály, že něco vnitřně bolí. Terapeut neříká: „Uvolni se.“ Říká: „Co se děje, když se tělo chce pohnout?“ A pak sleduje. A čeká. A nechává tělo mluvit.

Co se vlastně děje v těle, když tančíte?

Když se pohybujete spontánně, aktivujete části mozku, které verbální terapie neosloví. Hluboké vrstvy mozku, které řídí emoce, motivaci a paměť, se probouzejí. To je důvod, proč taneční terapie pomáhá lidem s PTSD, depresí nebo poruchami příjmu potravy. V jedné finské studii z roku 2020, která sledovala 127 lidí s diagnózou depresie, 83 % účastníků zažilo výrazné zlepšení po 12 týdnech terapie. A efekt trval i po šesti měsících.

Nejde jen o emocionální uvolnění. Pohyb mění i neurochemii. Sníží hladinu adrenalinu, uvolňuje endorfiny a pomáhá tělu přestat být ve stavu „běž nebo bojuj“. To je důvod, proč lidé, kteří trpí chronickou úzkostí, často po několika sezeních říkají: „Poprvé jsem se cítil klidnější, aniž bych musel nic říkat.“

Kdo to může vyzkoušet - a kdo ne?

Taneční terapie není jen pro „kreativní“ lidi. Není potřeba mít žádné taneční zkušenosti. Není potřeba být fit. Není potřeba mít dobré tělo. Výzkumy potvrzují, že taneční terapie pomáhá lidem s Parkinsonovou chorobou, demencí, poruchami vývoje, vadami řeči, problémy s rovnováhou i s tím, že se neumí vyjádřit.

Ve studii z roku 2024, která sledovala 28 seniorů s demencí, 90minutové sezení dvakrát týdně po dobu osmi týdnů vedlo k 40% zlepšení kognitivních funkcí. Lidé, kteří dříve neodpovídali na jména, začali reagovat na pohyb. Lidé, kteří se zavírali, začali mít kontakt očima. Pohyb jim vrátil spojení s realitou.

Není to však zázračná metoda pro všechno. Dr. Martin Vávra z 1. lékařské fakulty UK upozorňuje, že taneční terapie nemůže nahradit léky u těžkých psychických poruch. A u pacientů s negativními příznaky schizofrenie - například s úplnou apatií nebo odstupem od reality - má efektivita výrazně nižší. Ale pro většinu lidí, kteří se cítí „zablokovaní“, je to jedna z nejúčinnějších cest.

Jak to vypadá ve skutečnosti?

Sezení trvá 60 až 90 minut. Neexistuje žádný „správný“ způsob, jak se hýbat. Terapeut vás nevede. Neříká: „Teď se otoč.“ Neříká: „Teď skoč.“ Spíš říká: „Co se děje, když se tělo chce pohnout?“ A pak se zastaví. A čeká. A sleduje.

Možná začnete jen tím, že se pohybujete rukama. Možná se zhroutíte na zem. Možná budete stát jako socha. A terapeut vás nezastaví. Neříká: „To není tanec.“ Ví, že to je. Protože tanec je pohyb, který má význam. A význam vzniká z toho, co cítíte.

Ve studii z roku 2019, která analyzovala 1.245 lidí z 15 zemí, 78,3 % hlásilo významné zlepšení emocionální regulace. V Česku se podle průzkumu České asociace pro taneční a pohybovou terapii z roku 2023 86,7 % klientů domnívá, že terapie pomohla „velmi“ nebo „vysokou“ mírou. A 72,4 % říká, že se cítí „více spojení se svým tělem“ - což je pro mnohé první krok k sobě samotnému.

Co potřebujete vědět o terapeutovi

Ne každý, kdo tančí, může být terapeutem. V České republice musí mít terapeut certifikaci od České asociace pro taneční a pohybovou terapii. To znamená tříleté studium s 1.200 hodinami teorie a praxe, včetně 200 hodin supervize. To je víc než u většiny psychoterapeutických metod.

Sezení stojí průměrně 800 až 1.500 Kč. Některé zdravotní pojišťovny - VZP a ČPZP - kryjí 50 až 70 % nákladů, ale jen pro konkrétní diagnózy: úzkost, deprese, PTSD, anorexie, bulimie. Pokud jste v těchto skupinách, můžete se zeptat svého lékaře, zda je možné předepsat taneční terapii.

Pro začátečníky existují i levnější možnosti. Některá komunitní centra nabízejí skupinové kurzy za 300 až 500 Kč za sezení. Nejsou to terapeutické sezení - ale můžou být skvělým způsobem, jak si vyzkoušet, jak se pohyb ovlivňuje váš vnitřní svět.

Co se děje v budoucnu?

Počet certifikovaných terapeutů v ČR se od roku 2015 zvýšil z 37 na 128. Tržby dosáhly 82,4 milionů Kč. A trend je jasný: lidé hledají způsoby, jak se zahřát zevnitř, nejen zvenku.

Nový trend je integrace s technologií. V roce 2023 spustila Pražská vysoká škola psychosociálních studií projekt „TPT Online“. Testují, jestli je možné provádět taneční terapii přes videohovor s senzory pohybu. Výsledky ukazují 78 % úspěšnost - téměř stejně jako u osobních sezení. To znamená, že v budoucnu může být taneční terapie přístupná i lidem v malých městech, kteří nemají blízko k terapeutovi.

Do roku 2027 má Česká asociace plán zvýšit počet terapeutů na 200 a zavést standardizované protokoly pro různé diagnózy. Výzvou zůstává začlenění do veřejného zdravotnictví. Zatím kryjí náklady pouze tři z devíti zdravotních pojišťoven - a to jen částečně. Ale důkazy rostou. A lidé mluví. A jejich těla se začínají pohybovat.

Co když to nezafunguje?

Ne každý příběh má šťastný konec. Na fóru PsyWeb.cz napsal uživatel „ZklamanýPacient“: „Po šesti měsících jsem neviděl žádný pokrok. Terapeutka nebyla schopna mi pomoci s konkrétními problémy, pouze jsme tančili bez cíle.“

Toto je důležité. Taneční terapie není jen „tančení“. Je to terapie. A jako každá terapie, potřebuje kvalitní terapeuta. Pokud se cítíte, že se jen „hýbete“, aniž byste se něco změnilo - je to signál. Buď je terapeut nekvalifikovaný, nebo je metoda pro vás zatím nevhodná. Neznamená to, že byste měli vzdát. Znamená to, že byste měli hledat jiného terapeuta. Nebo jiný přístup.

Nezapomeňte: tělo neklame. Když se pohybujete, vaše tělo vám říká pravdu. A pokud se vám při tom nechce dýchat, nebo se cítíte nejistě, je to normální. To je právě to, co terapie potřebuje - vaši pravdu. Ne perfektní pohyby. Ne výrazné tance. Jen vaše tělo. A vaše přítomnost.