Tělesná dysmorfie: Jak zkreslené vnímání těla ovlivňuje život a jak pomáhá psychoterapie

Tělesná dysmorfie není otázka marnivosti. Není to jen „přílišná starost o vzhled“. Je to vážná duševní porucha, která přinutí člověka žít v kleci vlastních myšlenek - kleci, kterou ostatní nevidí, ale která pro něj je skutečnější než skutečnost. Představte si, že se každé ráno probudíte a hned se zaměříte na něco, co podle vás je nevadné: příliš velký nos, nevyvážené čelo, nebo „příliš tlusté“ nohy. Jenže ostatní to ani nevnímají. A přesto se celý den snažíte toto „vadné“ místo skrýt, kontrolujete ho v zrcadle desítkykrát, vyhýbáte se sociálním situacím, a dokonce se snažíte změnit tělo chirurgickými zákroky, které nikdy nezlepší váš vnitřní pocit - protože problém není v těle. Problém je v mozku.

Co je tělesná dysmorfie skutečně?

Tělesná dysmorfie (zkratka BDD - Body Dysmorphic Disorder) je porucha, kdy člověk trpí trvalými, narušujícími obavami o vzhled, které jsou buď zcela vymyšlené, nebo se týkají nepatrných detailů, které ostatní vůbec nevnímají. Podle DSM-5, nejnovějšího diagnostického manuálu, je BDD zařazena mezi obsedantně-kompulzivní poruchy, což znamená, že její příznaky jsou podobné těm u OCD: opakující se myšlenky, které způsobují úzkost, a chování, které se snaží tuto úzkost zmírnit. Ale zatímco u OCD se lidé obávají například kontaminace, u BDD se obávají svého vzhledu. A to je klíčový rozdíl.

Nejde o marnivost. Nejde o touhu být krásný. Jde o to, že mozek přestal fungovat správně. Výzkumy ukazují, že u lidí s BDD je aktivita v oblastech mozku odpovědných za zpracování vzhledu a emocí přehnaně vysoká. Když se podívají do zrcadla, jejich mozek nevidí celý obraz. Vidí jen detail - a ten detail se stává celým světem. Podle epidemiologických studií trpí tímto onemocněním 1,7-2,9 % populace. To znamená, že v Česku žije 150 000-250 000 lidí s tělesnou dysmorfii - a většina z nich se o to nevypraví.

Proč se lidé tak dlouho nevyzvednou?

Průměrná doba od prvních příznaků po správnou diagnózu je 11-12 let. Proč? Protože lidé se stydí. Protože si myslí, že to je jejich vina. Protože si myslí, že „když to jen trochu zlepším, všechno bude v pořádku“. A protože většina lékařů to nezná. Podle průzkumu České lékařské komory z roku 2022 jen 35 % praktických lékařů zná diagnostická kritéria BDD. Výsledek? Lidé chodí k dermatologům, plastickým chirurgům, dietetikům - a všichni se snaží „opravit“ tělo. Ale tělo není problém. Problém je v myšlenkách.

Typické chování zahrnuje: kontrolu zrcadla desítkykrát denně, vyhýbání se sociálním situacím, opakované žádání o ujištění od ostatních („Vypadám dnes dobře?“), přemýšlení o vzhledu hodinami denně, přemýšlení o chirurgických zákrocích, které se pak neuskuteční, nebo se neuskuteční úplně. Někdo se přeměňuje na „výzkumného laboranta“ vlastního těla - měří, váží, fotí, porovnává, analyzuje. A přitom se stále necítí dobře.

Kognitivně-behaviorální terapie: jediná metoda, která funguje

Nejúčinnější léčba tělesné dysmorfie je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), konkrétně její varianta přizpůsobená pro BDD - tzv. CBT-BDD. Ta byla vyvinuta dr. Katharine A. Phillips, jednou z největších světových expertek na tuto poruchu, a je jedinou psychoterapeutickou metodou, která má pevnou vědeckou podporu.

CBT-BDD má čtyři základní kroky:

1. Psychoedukace - pochopení, že problém není ve vzhledu, ale v způsobu, jakým mozek zpracovává informace o vzhledu.
2. Zjišťování zkreslených myšlenek - například: „Když se na mě podívají, všichni vidí jen můj nos.“ Terapeut pomáhá pacientovi zkoumat, zda to skutečně platí, nebo je to jen předpoklad.
3. Expozice s prevencí reakce - to je ta nejtěžší, ale nejúčinnější část. Pacient se postupně vystavuje situacím, které se vyhýbá: například se podívá do zrcadla 5 minut bez toho, aby se koukal na „vadné“ místo, nebo jde ven bez make-upu, i když má strach, že ho ostatní budou hledět. A pak se učí nevykonávat kompulzivní reakce - tedy nekontrolovat zrcadlo, nevyhýbat se lidem, nežádat o ujištění.
4. Kognitivní rekonstrukce - naučit se přemýšlet jinak: „Můj vzhled neznamená, že jsem hodnotný člověk.“

Metaanalýza z roku 2019 ukazuje, že CBT-BDD má úspěšnost 70-80 % v redukci příznaků. V české praxi to znamená, že pacienti, kteří projdou kompletní terapií (obvykle 12-24 měsíců, týdenní sezení), se naučí přestat být „vězněm“ svého vzhledu. Mnozí z nich pak mohou znovu začít studovat, pracovat, mít vztahy - věci, které dříve považovali za nemožné.

Farmakoterapie: když terapie sama nestačí

KBT je základ, ale někdy potřebujete i léky. Nejčastěji se používají SSRI - selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu: fluoxetin, sertralin, fluvoxamin. Tyto léky nejsou „antidepresiva“ v běžném smyslu. Jsou to léky, které pomáhají mozku „přestat přehánět“ obsedantné myšlenky. Studie z American Journal of Psychiatry z roku 2017 ukazuje, že 50-60 % pacientů s BDD dosáhlo významného zlepšení při léčbě vyššími dávkami SSRI po šesti měsících.

Problém? Léky mají vedlejší účinky. Někteří pacienti hlásí sexuální dysfunkci, únava, nebo zvýšenou úzkost na začátku léčby. Ale pokud se léčba nezastaví, většina účinků ustupuje. A když je léčba kombinována s KBT, úspěšnost stoupá na 80 %.

Na českých fórech, jako je sancedetem.cz, se lidé stěžují: „SSRI mi pomohly s myšlenkami, ale způsobily mi problémy s sexem.“ Nebo: „KBT mi změnila život, ale nebylo to snadné - musela jsem se podívat do zrcadla, aniž bych se snažila něco opravit.“ To je normální. Léčba BDD není rychlá. Je náročná. Ale je možná.

Co se děje v Česku?

Česká republika je v léčbě BDD zaostávající. Zatímco v Německu je 42 specializovaných center, v Česku jich je jen tři: v Praze, Brně a Ostravě. Mnoho lidí z venkovských oblastí nemá přístup k terapeutům, kteří znají BDD. Většina terapeutů nebyla vzdělána pro tuto poruchu - a proto se snaží léčit BDD jako úzkost nebo depresi, což nefunguje.

Teleteprie pomáhá. Od roku 2020 se v Česku rozvíjí online terapie, která pokrývá 65 % pacientů mimo Prahu. To je důležité, protože BDD často způsobuje agorafobii - lidé se neodvažují vyjít z domu. Online terapie jim dává šanci.

Podle dat z portálu dbterapie.cz stojí jedno sezení s terapeutem specializovaným na BDD v Praze 1 500-2 500 Kč. To je vysoká cena, ale většina pacientů potřebuje 50-100 sezení. Většina z nich nemá peníze. Většina z nich nemá pojištění, které by to pokrylo. A proto zůstávají v tichosti.

Co můžete udělat, pokud to trpíte nebo máte někoho blízkého?

První krok: Přestat si myslet, že to je vaše vina. To není marnivost. To není slabost. To je onemocnění - a lze ho léčit.

Druhý krok: Najděte terapeuta, který má zkušenosti s BDD. Ne každý terapeut je stejný. Podle studie Phillips z roku 2018 mají terapeuti, kteří již léčili více než 50 pacientů s BDD, o 25 % vyšší úspěšnost. Ptěte se: „Máte zkušenosti s tělesnou dysmorfii?“

Třetí krok: Připravte se na náročnost. KBT není „pohoda“. Bude to těžké. Budete chtít vzdát. Ale každý krok, který uděláte - i když je malý - je vítězství.

Čtvrtý krok: Podpořte se. Připojte se k podpůrným skupinám. V Česku je aktivní Nadace pro duševní zdraví, která organizuje setkání lidí s BDD. Nejste sami. A i když se to nezdá, jste větší než váš vzhled.

Co je v budoucnu?

Projekt EU Horizon 2020 „BDD-PATH“, ve kterém je zapojena i Pražská fakultní nemocnice, pracuje na tom, aby do roku 2027 bylo možné předpovědět, jaká léčba bude pro daného člověka nejúčinnější - na základě genetických a neuroobrazových markerů. To znamená, že v budoucnu nebude potřeba „zkoušet“ různé léky nebo terapie. Uvidíte, co vám funguje, ještě předtím, než začnete.

Největší změna přijde ale v prevenci. V Nizozemsku a Švédsku už od roku 2021 probíhají školní programy, které učí děti, že vzhled není hodnota člověka. Cílem je snížit stigmatizaci a zkrátit dobu od prvních příznaků po léčbu z 11 let na 2-3 roky. To je budoucnost - a ona může začít i v Česku.