Virtuální realita v psychoterapii: Jak VR mění budoucnost online léčby

Stoje v kanceláři s VR brýlemi na hlavě, klient se dívá na pavouka - ale ne v reálu. Je to virtuální pavouk, který se pomalu přibližuje. Srdce mu buší, pot se mu objeví na čele, ale nemůže utéct. A přesto se drží. Toto není sci-fi film. Je to běžná terapeutická relace v České republice už v roce 2025. Virtuální realita přestala být hračkou pro hráče a stala se vážným nástrojem v léčbě úzkostných poruch, PTSD a dokonce psychóz. A nejde jen o technologii. Jde o to, že lidé, kteří se nikdy neodvážili jít ven kvůli strachu z létání, nyní letí - a to bez pilulek.

Proč VR funguje, kde tradiční terapie selhala

Mnoho lidí, kteří trpí specifickými fobiemi, se setkává s tím, že tradiční expozice je buď příliš strašlivá, nebo prostě nemožná. Jak se máte vystavit strachu z létání, když letenka stojí 8 000 Kč a každá cesta na letiště je stresující? Nebo jak se vystavit situaci, kdy vás přepadla bouřka, když žijete v Praze a v oblasti, kde se bouřky nevyskytují? Virtuální realita odstraňuje tyto překážky. Můžete být v kanceláři v Brně a zároveň ve výšce 10 000 metrů nad oceánem, s hlukem motoru v uších a křečovitým pohybem letadla pod nohama. A všechno to bez rizika, bez nákladů a bez toho, abyste museli opustit křeslo.

Studie z Frontiers in Psychiatry (2025) ukázaly, že VR expoziční terapie (VRET) dosahuje úspěšnosti 72-85 % při léčbě fobií - téměř stejně dobře jako reálná expozice, která má 75-88 %. Ale cena jedné relace je jen 850 Kč, zatímco tradiční expozice stojí 2 200 Kč. Kde se tyto náklady ušetří? V cestování, v organizaci prostředí, v čase terapeuta. A hlavně: v tom, že klient nemusí čekat měsíce, než se mu podaří najít vhodnou situaci pro léčbu.

BraveMind: Česká inovace, která mění praxi

V Brně, na Vysokém učení technickém a Masarykově univerzitě, vzniká jedna z nejperspektivnějších aplikací na světě - BraveMind je bezdrátový VR systém navržený pro psychoterapeutickou praxi, který umožňuje terapeutům vytvářet individuální expozice pro fobie, PTSD a úzkostné poruchy. Nevyžaduje složitou instalaci, není potřeba specializovaný počítač a lze jej použít i ve školách, nemocnicích nebo doma. Výzkumníci zde pracují na cloudovém systému, který anonymně sleduje, jak se klientovi mění srdeční frekvence, dýchání a pohyb očí během relace. To znamená, že terapeut ví přesně, kdy klient překročil hranici úzkosti - a kdy je čas zpomalit.

BraveMind bude k dispozici po testovací fázi v roce 2025. Ale už dnes ho testuje 17 psychoterapeutických center v ČR. A výsledky jsou přesvědčivé: klienti, kteří prošli 6-8 sezeními, hlásí 76-89 % vyšší pocit bezpečí a kontroly oproti tradiční expozici. Mnozí říkají: „Když vím, že můžu vždycky zastavit, tak se vůbec nebojím.“

Co se děje s psychózou a kognitivními poruchami?

VR není jen o strachu. Je také o obnově. Projekt ThinkTactic VR je nástroj navržený společně s lidmi s psychózou a terapeuty, který pomáhá obnovovat kognitivní funkce a zlepšovat sociální interakce. Virtuální trenér v něm pomáhá klientovi procvičovat konverzace, číst emocionální výrazy na obličeji a reagovat na nečekané situace - v bezpečném prostředí. Není to simulace. Je to trénink života.

Na 3. lékařské fakultě UK v Praze vyvíjejí VR City je aplikace pro zlepšování kognitivních funkcí, původně pro seniory, nyní upravená pro pacienty s obsedantně-kompulzivní poruchou. Pacienti tam chodí do obchodu, kde musí vybrat jednu věc, ne všechny. Nebo vstoupí do koupelny a musí si umýt ruce jen třikrát, ne třicet. To je kognitivní remediacie v praxi - a funguje.

VR proti tradiční terapii: Co je lepší a pro koho?

Porovnání VR terapie a tradičních metod

Aspekt	VR terapie	Tradiční expozice	Teleterapie bez VR
Efektivita při fobiích	72-85 %	75-88 %	55-65 %
Úspěšnost při PTSD	72-85 % (jedno trauma)	72-78 %	45-55 %
Cena za relaci	850 Kč	2 200 Kč	600 Kč
Terapeutická aliance	73 % klientů považuje za silnější	65 %	59 %
Přístupnost pro stigmatizované	68 % ocenilo anonymitu avatara	Nízká	45 %

VR je lepší tam, kde je obtížné nebo nákladné vytvořit reálnou situaci. Létání, strach z pavouků, bouřky, strach z veřejného vystupování - všechno to je VR perfektní. Ale když má klient komplexní PTSD z několika traumat, VR nestačí. Tam je stále lepší tradiční terapie. A když klient trpí tělesnou dysmorfií, může být škodlivý příliš realistický avatar. Výzkumníci z Univerzity v Toronto ukázali, že 15 % těchto pacientů se zhoršilo, když vidělo „sebe“ ve VR.

Technické požadavky: Potřebujete nějaký superpočítač?

Ne. Potřebujete VR brýle - a ne nutně ty nejdražší. Oculus Quest 3 je bezdrátový headsets s cenou kolem 20 000 Kč, který je dnes nejčastěji používaný v klinické praxi. Na něj potřebujete počítač s minimálními specifikacemi: Intel Core i5, 16 GB RAM, grafická karta NVIDIA RTX 3060. A stabilní internet - minimálně 100 Mbps, pokud chcete používat tele-VR, kde terapeut je na dálku.

Největší náklad není technika. Je to školení terapeuta. Podle pilotních testů BraveMind je potřeba 40 hodin - 20 na techniku, 15 na klinické přizpůsobení, 5 na etiku. Ale ti, kteří už pracují s digitálními nástroji, se naučí za 25 hodin. Ti, kteří nikdy neviděli VR, potřebují až 55 hodin. A to je problém. V EU jen 32 % terapeutů má certifikované školení. V ČR je to ještě méně.

Co říkají lidé, kteří to vyzkoušeli

Na Redditu uživatel „AnxietyWarrior2024“ napsal: „Po 6 relacích VR pro aviophobia jsem poprvé za 12 let letěl bez anxiolytik. Tohle bych nikdy nezvládl s tradiční terapií.“

Na Facebooku „MamaZdenka“ stěžuje: „Po třech sezeních s BraveMind proti arachnofobii jsem měla silnou bolest hlavy. Technologie je stále nedokonalá.“

Obě reakce jsou pravdivé. VR není zázrak. Je to nástroj. A jako každý nástroj - když ho použijete špatně, může to bolit. Někteří lidé mají nevolnost, závratě, nebo se prostě cítí ztracení v virtuálním světě. Ale většina, která to zvládne, říká: „Už jsem se nikdy nevrátil zpět.“

Budoucnost: AI, zdravotní pojištění a standardy

V roce 2025 se začíná testovat verze BraveMind s autonomním režimem. Klient si může doma procvičovat expozici - bez terapeuta. Systém sleduje jeho reakce a přizpůsobuje scénář. To je první krok k „VR terapii jako službě“ - jako Netflix, ale pro duševní zdraví.

Na 3. LF UK testují AI, která v reálném čase čte vaši srdeční frekvenci a potivost a upravuje scénář. Pokud se vaše srdeční frekvence zvýší, systém zpomalí. Pokud se uklidníte, zvýší intenzitu. To je personalizace na úrovni, kterou dříve nemohli ani snit.

Trh VR v zdravotnictví bude v roce 2025 stát 8,9 miliardy dolarů. V ČR to je 120 milionů Kč - a do roku 2027 to bude 285 milionů. Ale klíčovým krokem je integrace do zdravotního pojištění. Pokud bude VR terapie hrazená, přístupnost vzroste o 60 %. A to je to, co potřebujeme. Ne jen technologii. Ale přístup.

Co ještě chybí?

Chybí dlouhodobé studie. Pouze 12 % výzkumů sledovalo účinky déle než 12 měsíců. Chybí standardy. Chybí školení. Chybí vědomí, že VR není „zábava“ - je to léčba. A jako každá léčba, musí být pečlivě navržená, sledovaná a respektovaná.

Do listopadu 2025 se v Praze koná první česká konference zaměřená na standardizaci VR terapeutických protokolů. To je důležité. Ne proto, že chceme, aby všechno bylo stejné. Ale proto, že chceme, aby to bylo bezpečné.

VR v psychoterapii není budoucnost. Je to přítomnost. A ta přítomnost je v Brně, v Praze, v Ostravě. V kancelářích, kde terapeut sedí vedle klienta, který se dívá na pavouka - a se záchvěvem v hlasu říká: „Jsem připravený.“

VR v psychoterapii není o tom, jak technologie zvládne strach. Je o tom, jak lidé zvládnou sebe. A v tomto případě je technologie jen nástroj - ale nástroj, který může změnit životy.