Jak najít psychoterapeuta: Kde hledat a na co se ptát při výběru léčby

Našel jste si čas na sebe? Zjistili jste, že potřebujete psychoterapii? To je velký krok. Ale teď přichází ta druhá, často ještě těžší část: jak najít psychoterapeuta, který vám opravdu pomůže. Nejde jen o to, kdo má titul. Jde o to, kdo vás pochopí, kdo vás neosudí a kdo vás nechá mluvit - i když se vám to dělá těžko.

Kde začít? Klinický psycholog nebo soukromý terapeut?

První rozhodnutí je jednoduché, ale důležité: chcete terapii hrazenou pojišťovnou nebo soukromou? Kliničtí psychologové jsou placení zdravotními pojišťovnami, ale čekací doby jsou dlouhé. V Brně nebo Ostravě můžete čekat tři až šest měsíců na první schůzku. V menších městech je to ještě horší. Pokud potřebujete pomoci hned, nebo chcete mít větší výběr, musíte přemýšlet o soukromém terapeutovi.

Soukromí psychologové jsou dostupnější. Můžete mít první schůzku za týden, někdy i za dva dny. Ale platíte sami. Cena se pohybuje od 800 do 1500 Kč za hodinu, podle zkušeností terapeuta a místa. V Praze je to dražší, v Brně nebo Plzni často levnější. Online terapie může být o 20-30 % levnější a zároveň přístupnější pro lidi z venkova.

Co vám pojišťovna poskytne - a co ne?

Vaše zdravotní pojišťovna (ČSOP, VZP, OZP, atd.) má na svém webu seznam terapeutů, se kterými má smlouvu. Zadejte své město a vyhledejte psychologa. Ale pozor: to neznamená, že ten člověk je ten správný pro vás. Je to jen první krok. Čekací doba, nedostatek času na jednotlivé klienty a občas i nízká motivace terapeuta kvůli vysokému zatížení mohou ovlivnit kvalitu terapie.

Neziskové organizace, které pomáhají s úzkostí, domácím násilím, závislostmi nebo sebevražednými myšlenkami, jsou další možností. Najdete je na Google nebo na portálech jako Proženy.cz nebo Psychopomoc.cz. Tyto služby často nabízejí levnou nebo zdarma terapii, ale mají omezené kapacity. Pokud máte vážnější problém, je to dobrý start - ale ne vždy dlouhodobé řešení.

Platformy jako Terapie.cz - jak fungují?

Platformy jako Terapie.cz nebo Psychologické-centrum.cz spojují stovky terapeutů po celé ČR. Každý má ověřený profil: vzdělání, specializace, přístup, ceny, zkušenosti. Můžete filtrovat podle: typu problému (deprese, úzkost, poruchy spánku), způsobu terapie (kognitivně-behaviorální, psychodynamická, systémová), jazyka, pohlaví, nebo i orientace. Některé umožňují i přímé rezervace online.

Proč je to užitečné? Protože nejste jen na hledání někoho, kdo má titul. Hledáte někoho, s kým se vám klape. A to se nedá zjistit z titulu. Zkuste si přečíst jejich webové stránky. Je jejich jazyk srozumitelný? Nebo používají jen odborné termíny, které vás zmate? Je jejich stránka vstřícná nebo chladná? To už vám říká hodně o tom, jaký bude vztah.

Na co se ptát při prvním kontaktu?

Nejde o to, abyste testovali terapeuta. Jde o to, abyste zjistili, jestli je to pro vás bezpečné místo. Ptejte se konkrétně:

• Co je váš terapeutický přístup? - Například: „Pracuji s kognitivně-behaviorální terapií, ale přizpůsobuji přístup klientovi.“ To je dobrá odpověď. Pokud řekne: „Mám svůj vlastní systém.“ - to je červená vlajka.
• Kolik let praktikujete? - Minimálně 3-5 let praxe je rozumný start. Zkušenost není všechno, ale bez ní se často dělají chyby.
• Specializujete se na mé problémy? - Pokud máte úzkost, ptáte se na úzkost. Pokud máte poruchu příjmu potravy, ptáte se na poruchu příjmu potravy. Pokud řekne: „Všechno dělám.“ - je to podezřelé.
• Jak řešíte krizové situace? - Například: „Pokud se cítíte, že nejste v bezpečí, máte číslo, na které můžete zavolat.“ Pokud neví, jak na to - vyhledejte někoho jiného.
• Jaké jsou vaše hranice? - Například: „Nepřijímám zprávy mimo pracovní čas.“ Nebo: „Nepřijímám přátelství na sociálních sítích.“ To je znamení odbornosti.

Co vás mělo vzbudit podezření?

Některé věci jsou neakceptovatelné. Pokud terapeut:

• Slíbí vám „zázrak“ za tři schůzky - je to podvod.
• Říká, že „všechno je v hlavě“ a vaše fyzické bolesti nejsou důležité - to je ignorování.
• Se ptá na vaše osobní věci, které nemají s terapií nic společného (např. vaše sexuální životy bez důvodu) - porušuje hranice.
• Neumí vysvětlit, co děláte a proč - není odborník, je jen „povídající“.
• Vás cítí jako „zákazníka“ nebo „zdroj příjmu“ - to není terapie, je to obchod.

Nezapomeňte: terapie není kamarádství. Ale také není lekce na základní škole. Je to spolupráce, která vyžaduje důvěru, bezpečí a odbornost.

Je důležitý věk, pohlaví nebo náboženství terapeuta?

Ano. A ne. Záleží na vás.

Některé lidé potřebují terapeuta stejného pohlaví, protože cítí, že jim lépe porozumí. Jiní potřebují terapeuta, který pochopí jejich náboženský kontext - například věřící člověk, který se snaží vyrovnat víru a deprese. Někdo potřebuje terapeuta z LGBTQ+ komunity, protože se bojí být nepochopen. To je v pořádku. Terapie je vaše cesta - ne cesta terapeuta.

Nezapomeňte: nejde o to, jestli vás terapeut „má rád“. Jde o to, jestli vás respektuje. Jestli vás neosudí. Jestli vám dá prostor. Jestli vás nechá být.

Co vás v terapii mělo vést k tomu, že jste našli správného terapeuta?

Podle uživatelů na Proženy.cz a Terapie.cz jsou to tyto znaky:

• Důvěra. Můžete mluvit o věcech, které vás děsí - a nebojíte se, že vás odsoudí.
• Respekt. Terapeut vás neznevažuje, neříká „to je hloupé“ nebo „to jste měl udělat jinak“.
• Upravený cíl. Spolu jste si stanovili jasný, reálný cíl: „Chci přestat mít noční můry.“ Ne: „Chci být šťastný.“
• Postup. Víte, co děláte a proč. Nejsou to jen „povídání“.
• Lehkost. I když řešíte těžké věci, cítíte se po schůzce mírně výraznější. Ne všechno je bolestné - někdy je to jen přiznání, že něco nejde, a to už je úleva.

Pokud se po třech schůzkách necítíte lépe - nebo se cítíte hůř - je to signál. Neznamená to, že terapie nefunguje. Znamená to, že ten terapeut není ten správný pro vás. A to je v pořádku. Není to vaše chyba.

Online terapie - je to vůbec stejné?

Ano. A ne.

Online terapie přes videohovor funguje stejně dobře jako osobní pro většinu problémů: úzkost, deprese, vyhoření, vztahové problémy. Výzkumy z roku 2024 potvrzují, že efektivita je srovnatelná. Pro lidi z venkova je to hračka. Nemusíte cestovat hodinu, můžete si sednout doma v pyžamu.

Ale: nemůžete mít terapii přes WhatsApp nebo SMS. To není terapie. To je „povídání“. Terapie vyžaduje strukturu, bezpečnost, hranice - a to jen videohovor s kvalitním připojením dokáže zajistit.

Naopak: pokud máte těžkou traumata nebo se cítíte v bezpečí jen při osobním kontaktu, online terapie vám může ublížit. Zkuste nejdřív jednu schůzku online, pak rozhodněte.

Co dělat, když nemáte štěstí?

Některé lidé vyzkouší tři, čtyři, pět terapeutů, než najdou toho pravého. To není neobvyklé. To je normální. Terapie není jako vybrání nového lékaře. Je to jako hledání partnera - jen že se nejedná o lásku, ale o důvěru.

Pokud jste vyzkoušeli dva a nevyhověli vám:

• Zkuste změnit přístup. Pokud jste zkoušeli kognitivně-behaviorální terapii, zkuste systémovou nebo psychodynamickou.
• Zkuste jinou zemi. V Brně je víc možností než v Třebíči. Online terapie vám to umožní.
• Zkuste jiný pohlaví nebo věk. Někdy to prostě „neklape“ - a to není váš problém.
• Zkuste se zeptat na reference. Ne na Facebooku - ale na platformě, kde terapeut pracuje. Čtěte recenze s kritickým očím, ale neignorujte je.

Nikdy neztrácejte naději. Najít správného terapeuta je jako najít správného lékaře na zlomenou ruku. Nemusíte se vzdát, jen hledat dál.

Co dělat po první schůzce?

Po první schůzce se nechte pár dní v klidu. Neřešte to hned. Položte si otázky:

• Cítil jsem se během schůzky v bezpečí?
• Cítil jsem, že mě slyšel?
• Cítil jsem, že se o mě opravdu zajímá?
• Cítím, že bych mohl mluvit o věcech, které mi dělají těžko?

Pokud jste odpověděli ano na tři nebo čtyři z těchto otázek - pokračujte. Pokud ne - hledejte dál. Nezbytné není, aby vás terapeut miloval. Ale musí vás respektovat. A to je všechno, co potřebujete.