Jak si nastavit hranice s terapeutem: Bezpečný rámec terapeutického vztahu

Chceš jít na terapii, ale máš strach, že ti terapeut překročí nějakou čáru? Nejsi sám. Mnoho lidí začíná terapii s tím, že neví, co je v pořádku a co ne. A přitom terapeutické hranice nejsou jen formální pravidla - jsou základem celého procesu. Bez nich nemůžeš cítit bezpečí, nebudouš moci říct to, co skutečně potřebuješ, a nebudouš moci vůbec začít hojit.

Co jsou terapeutické hranice a proč jsou důležité?

Terapeutické hranice jsou ty neviditelné čáry, které oddělují tvůj svět od světa terapeuta. Nejde o to, aby byl terapeut chladný nebo vzdálený. Naopak - jde o to, aby byl přítomný, ale ne jako přítel, partner nebo rodina. Když terapeut překročí tyto hranice, můžeš se začít cítit zmateně, viny, nebo dokonce jako by jsi byl něčím „využíván“. A to je přesně to, co terapie nemá být.

Podle České psychologické společnosti z roku 2023 dodržuje 87 % certifikovaných terapeutů v Česku základní hranice jako součást svého vzdělávání. Proč? Protože bez nich se terapie mění z nástroje na riziko. Když terapeut sdílí příliš o svém životě, nabízí kávu, nebo komunikuje přes WhatsApp, přestáváš být klient - začínáš být „přítel“ nebo „objekt“ jeho potřeb. A to je všechno, co terapie není.

Co je v pořádku? Co je jasně zakázané?

U každého terapeuta bys měl na prvním sezení slyšet jasné odpovědi na tři otázky:

• Kolik trvá sezení? Standardně 50-60 minut. Pokud ti terapeut říká, že „to můžeme prodloužit“, když se ti to „dobře daří“, je to červená vlajka.
• Kdy a jak se můžeme komunikovat mimo sezení? Většina terapeutů v Česku (92 %) zakazuje osobní komunikaci přes sociální sítě, WhatsApp nebo e-mail mimo nouzové případy. Pokud ti terapeut posílá zprávy večer nebo tě chce „přivítat“ na Instagramu, je to překročení hranic.
• Kolik platím a jak? Průměrná cena hodiny v Praze je 1500 Kč (2023). Platba se obvykle dělá předem nebo hned po sezení. Pokud ti terapeut říká „můžeš mi zaplatit až příště“, nebo „dám ti slevu, když mi pomůžeš s nákupem“, je to nebezpečné.

Co je striktně zakázáno:

• Fyzický kontakt mimo zdvořilostní stisk ruky.
• Darování dárků nad hodnotou 500 Kč - 95 % terapeutů to má v pravidlech.
• Práce s blízkými příbuznými nebo partnery - to porušuje méně než 2 % terapeutů v ČR.
• Sdílení detailů o terapeutově soukromém životě - více než 10 % sezení věnovaných jeho problémům je příliš.

Podle průzkumu Terapie.cz z roku 2023 jen 3 % klientů v Česku hlásilo překročení hranic - v USA je to 8 %. Proč? Protože český přístup je striktnější. A to není chyba - je to ochrana.

Když terapeut nezačne s hranicemi - ty je musíš začít

Ne všichni terapeuti jsou vzdělaní stejně. Dle studie Dr. Jana Marka z AV ČR (2022) 35 % klientů zažilo nedorozumění během prvních tří měsíců, protože terapeut nikdy neřekl, co je dovoleno a co ne.

Nemusíš čekat, až ti terapeut „něco řekne“. Můžeš se zeptat. Přímo. Jasně. Například:

„Chci se ujistit, že rozumíme stejně. Jaké jsou vaše pravidla ohledně komunikace mimo sezení? A jak se chováte, když se něco stane mimo sezení?“

Je to v pořádku. Je to dokonce potřebné. Terapeut, který se na toto ptání obrátí s úsměvem a vysvětlením, je ten správný. Terapeut, který se vyhne odpovědi nebo řekne „to je zbytečné“, je ten, kterého bys měl hledat jinde.

Co dělat, když se hranice překročí?

Někdy to není okamžitě vidět. 68 % lidí, kteří prožili překročení hranic, to poznalo až po několika měsících - když se začali cítit vyčerpaní, zmatení nebo jako by se něco „neuvěřitelně špatně“ dělo.

První krok: zaznamenej si, co se stalo. Datum, co řekl, co udělal, jak jsi se cítil. Deník pomáhá - 85 % lidí, kteří jej používali, lépe rozpoznávala překročení hranic.

Druhý krok: promluv si s terapeutem. Přímo. Například:

„Na posledním sezení jsi mi řekl, že ti bylo líto, že se tvůj bratr nemůže připojit k rozhovoru. To mě trochu zaskočilo. Myslím, že to přesahuje rámec terapie. Můžeme se o tom trochu promluvit?“

Je-li terapeut otevřený, zazní to jako příležitost k lepšímu vztahu. Je-li zneužívající, bude se vyhýbat, omlouvat nebo dokonce obrátit vinu na tebe.

Třetí krok: pokud se nic nezmění - podat stížnost. Česká asociace psychoterapeutů (CAP) má Etickou komisi. V roce 2022 vyřídila 47 stížností - 12 z nich vedlo k pozastavení certifikace terapeuta. Není to „příliš dramatické“. Je to spravedlivé.

Proč některé hranice mohou být příliš tvrdé?

Není všechno černé nebo bílé. Někteří odborníci, jako Mgr. Hana Toulavá, varují: příliš mechanické hranice mohou blokovat emoční hloubku. Klienti s poruchami připojení (např. úzkostný nebo únikový styl připojení) často potřebují pocit, že terapeut je „přítomný“ i mimo sezení - a to v některých případech může být nutné.

Studie z Univerzity J. E. Purkyně (2023) ukázala, že u klientů s PTSD může příliš tuhá pravidla zvýšit pravděpodobnost ukončení terapie o 40 %. A naopak - u lidí s narcistickou poruchou osobnosti je striktní rámec klíčový: bez něj 65 % klientů předčasně ukončí terapii, protože terapeuta vidí jako „prodloužení svého já“.

To znamená: hranice nejsou „jedno pro všechny“. Mají být přizpůsobené. Ale to neznamená, že by se měly měnit podle terapeutových potřeb. Změny by měly být záměrné, diskutované a vždy ve prospěch klienta.

Co se děje v Česku dnes?

Od ledna 2024 je povinný 16hodinový kurz „Nastavení a udržování hranic v terapii“ pro všechny nové terapeuty. To je první krok k tomu, aby se překročení hranic stalo vzácností, ne výjimkou.

Navíc byla v listopadu 2023 spuštěna platforma BezpečnáTerapie.cz - anonymní poradenství pro klienty, kteří si nejsou jisti, zda jim terapeut překročil hranice. Za prvních šest měsíců zaznamenala 2 347 dotazů - 68 % z nich bylo klasifikováno jako „potenciální porušení“.

Do roku 2025 bude každý certifikovaný terapeut v Česku povinen každé dva roky absolvovat školení o hranicích. To není „bureaucracie“. Je to odpověď na rostoucí potřebu klientů mít jistotu.

Co můžeš udělat dnes?

Nečekáš na to, až ti terapeut „něco řekne“. Ty si to musíš vytvořit. Tady je jednoduchý plán:

1. Na prvním sezení se zeptej: „Jaké jsou vaše pravidla ohledně komunikace, platby a zrušení sezení?“
2. Zapiš si odpověď. Pokud ti něco nevypadá v pořádku, napiš si to.
3. Na konci každého sezení se zeptej: „Co jsem cítil, když jste řekli toto?“
4. Pokud se cítíš zmateně, vinen nebo přetíženě - nejde o to, že jsi „příliš citlivý“. Jde o to, že něco nefunguje.
5. Pokud se nic nezmění, hledej jiného terapeuta. Nejsi „náročný“. Jsi zodpovědný za své zdraví.

Terapie není o tom, aby sis „vyhledal někoho, kdo tě „pochopí“. Je to o tom, aby sis vyhledal někoho, kdo ti umožní pochopit sebe. A to jen tehdy, když jsou hranice jasné, pevné a respektované.

Co se stane, když hranice nejsou?

Představ si, že jdeš k lékaři na zlomenou ruku. Lékař ti řekne: „Nechám to, až se to samo zahojí.“ Nebo: „Můžeš mi dát pivo a já ti to zkontroluji.“

Nebylo by to absurdní? Proč se pak v terapii toleruje, že terapeut sdílí svůj život, nabízí kávu, nebo se s tebou „přátelí“ na Facebooku? Protože v psychice se zranění nevidí. Ale zranění tam je. A je hlubší.

Bezpečný rámec není omezení. Je to prostor, kde můžeš být úplně sám. Bez hranic není bezpečí. A bez bezpečí není žádná terapie.