Národní monitoring duševního zdraví: Co nám říkají aktuální data z ČR

Když se podíváme na čísla z posledních let, vyjde nám obraz, který je docela mrazivý. Představte si, že každé druhý dítě v deváté třídě bojuje s pocity, které mu znepřístupňují běžné fungování ve škole i doma. To není jen náhoda nebo přechodný pubertní rebelství, ale tvrdá data z prvního komplexního průzkumu svého druhu v našichkrajích. Národní monitoring duševního zdraví je systémový projekt mapující stav psychického wellbeing obyvatelstva, který v roce 2023 spustil Národní ústav duševního zdraví (NUDZ). Cílem je konečně přestat hádat a začít řídit péči na základě skutečných faktů, protože bez dat nelze postavit efektivní státní politiku.

Alarmující stav u dospívajících: Co se děje ve školách?

Největší šok přinesla data z základních škol. Koordinátor monitoringu Matěj Kučera z NUDZ odhalil, že více než 50 % žáků devátých tříd vykazuje známky zhoršeného well-beingu. Ještě hůře je u konkrétních diagnóz: 40 % dětí vykazuje symptomy střední až těžké deprese a 30 % bojuje s úzkostmi. Proč je to tak kritické? Protože většina duševních onemocnění vzniká právě v dětství a dospívání.

Učitelé v terénu s těmito výsledky souhlasí. Například Markéta Nováková z pražské základní školy potvrzuje, že ve svých třídách vidí přesně tyto trendy - problémy se spánkem, nulovou motivací a sociální izolaci. Je to však boj s časem. I když máme data, narážíme na stenu: v ČR je pro více než milion dětí do 18 let registrováno pouze 127 dětských psychiatrů. To je hluboko pod normou Světové zdravotnické organizace, která doporučuje 300 psychiatrů na milion obyvatel.

Jak systém monitoringu funguje a kde jsou jeho slabiny?

Monitoring není jen jeden velký dotazník. Kombinuje kvantitativní šetření (anonymní dotazníky ve školách) s kvalitativními analýzami. Celý mechanismus je součástí širšího projektu Data pro psychiatrii, který řídí Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) . Cílem je propojit administrativní data z Národního zdravotnického informačního systému (NZIS) s konkrétními záznamy pacientů a činností multidisciplinárních týmů.

Ne všechno je ale růžové. Někteří odborníci, jako psycholog David Štěpánek, upozorňují, že některé použité škály pro měření deprese u dětí nebyly plně validovány pro českou populaci. To by mohlo znamenat, že čísla jsou mírně nadhodnocená. Přesto je transparentnost dat, kterou projekt nabízí, hodnocena velmi vysoko - na portálu open-data.gov.cz získal 4,2 z 5 hvězdiček.

Dospělá populace: Kumulativní stres z posledních let

Nejsou to jen děti. Dospělí v ČR procházejí obdobím, které odborně nazýváme kumulativním efektem. Ekonomický stres, dopady pandemie covid-19 a neustálý tlak z války na Ukrajině se sčítají. Podle projektu „Život k nezaplacení“ trpí současně duševními problémy 15-16 % dospělé populace.

Problémem je, že pomoc si mnozí nechtějí nebo nemohou vyhledat. Průzkum IDEA při CERGE-EI ukázal, že 68 % dospělých v ČR nikdy nebylo u psychologa. Proč? Pro více než polovinu z nich jsou to náklady a pro skoro polovinu stále silná stigmatizace. I když se počet ambulantních případů psychiatrické péče mezi lety 2018 a 2023 vzrostl o 22,4 %, stále jsme daleko za standardy ostatních EU zemí.

Cesta k reformě: Centra duševního zdraví a digitalizace

Stát se snaží reagovat. Od roku 2018 postupně vzniká 30 center duševního zdraví, která mají péči přesunout z uzavřených nemocnic do komunity. To se projevilo i v datech: počet hospitalizací klesl o 15,7 %, což je pozitivní signál. Nicméně digitální infrastruktura stále kulhá. Národní strategie elektronického zdravotnictví ČR 2025-2035 předpokládá, že plná integrace datových systém bude hotová až v roce 2028 a vyžádá si investice 1,2 miliardy Kč.

Klíčovou novinkou je Národní registr duševního zdraví, který má být spuštěn v prvním čtvrtletí 2026. Tento registr spojí více než 12 různých systémů, včetně elektronických receptů. To umožní lékařům i politikům vidět reálný obraz v reálném čase, místo aby pracovali s daty, která jsou stará tři roky.

Co to znamená pro praxi a jak s tím pracovat?

Data jsou jedna věc, ale pomoc druhé. Pro školy byly vytvořeny metodické materiály, jak výsledky interpretovat. Problém je, že jen 32 % pracovníků škol se cítí dostatečně vyškolených k tomu, aby s těmito daty skutečně pracovali. Chybí standardizovaný postup - tedy jasná odpověď na otázku: "Mám žáka s rizikem deprese, co přesně mám teď udělat?"

Pokud jste rodič nebo pedagog, doporučujeme sledovat pilotní projekt „Duševní zdraví na školách“, který od školního roku 2024/2025 zavádí pravidelné screenování pro 5. a 9. třídy na 200 vybraných školách. Je to první krok k tomu, aby se pomoc dostala k dítěti dříve, než se problém stane chronickým.