Návštěvní režim a rozvod: Jak terapie pomáhá rozvedeným rodičům a dětem v České republice

Když se rodiče rozejdou, nekončí to jen s podpisem na soudním rozhodnutí. Pro děti je to přelom, který mění každý den. Co když se dítě nechce vracet k jednomu z rodičů? Co když rodiče přestali mluvit a dítě je mezi nimi jako míč? Nebo když střídavá péče znamená, že dítě každé dva týdny přesouvá všechny své věci mezi dvěma domovy? Tady začíná pravá výzva - ne právní, ale emocionální.

Proč návštěvní režim není jen o kalendáři

Mnoho rodičů si myslí, že návštěvní režim je jen to, kdy dítě stráví v pátek večer u táty a v neděli večer u mámy. Ale to je jen povrch. Skutečný návštěvní režim je o tom, jak dítě cítí bezpečí, když se přesouvá mezi dvěma světy. Pokud je mezi rodiči nepřátelství, pokud se dítě bojí říct, že chce být u druhého rodiče, nebo pokud se jeden z rodičů snaží „vyhrát“ přístup k dítěti - všechno to se promítá do psychiky dítěte. Podle dat Úřadu pro ochranu práv dětí (OSPOD) z roku 2022 bylo v 62 % rozvodů v ČR konfliktní vztah k péči o dítě. To znamená, že téměř každý druhý rozvedený pár má problémy, které dítě nezvládne samo.

Terapie není o tom, kdo má pravdu. Je o tom, aby dítě mohlo být dítětem - bez zátěže, že musí vybírat, komu více miluje, nebo jakým způsobem má vypadat jeho den. Psycholožka PhDr. Eva Labusová to říká jasně: někdy je rozvod pro dítě úlevou od neustálého napětí v domě. Ale to neznamená, že dítě nebojí ztrátu. Naopak. Děti často cítí, že něco zavinily. A to je ten bod, kde terapie začíná pracovat.

Střídavá péče: výhody a skryté náklady

V posledních letech se střídavá péče stává standardem. Ústavní soud v roce 2021 jasně řekl: pokud to dítě umožňuje, mělo by strávit stejně času s oběma rodiči. A skutečně - podle Ministerstva spravedlnosti se podíl rodin s tímto režimem zvýšil z 18 % v roce 2019 na 34 % v roce 2022. Proč? Protože děti potřebují oba rodiče. Nejen finančně, ale i emocionálně.

Ale tady je háček: 14 dní bez jednoho rodiče je pro malé dítě dlouhá doba. Děti ve věku 5-9 let potřebují konzistenci. Proto se dnes čím dál častěji používá jednotýdenní střídání - tedy jeden týden u mámy, druhý u táty. Některé rodiny jdou ještě dál a střídají dny: pondělí a středa u mámy, úterý a čtvrtek u táty. To vyžaduje spolupráci, ale znamená pro dítě mnohem menší náraz.

Je ale důležité vědět: střídavá péče není řešení pro všechny. Pokud je jeden z rodičů agresivní, alkoholik nebo se snaží použít dítě jako zbraň proti druhému - střídání může být škodlivé. A nebo pokud je dítě mladší než 3 roky - studie Univerzity Karlova z roku 2022 ukazují, že pro kojence a předškoláky je dlouhodobé odstěhování z jednoho domova do druhého psychicky příliš náročné. V těchto případech je lepší, aby dítě zůstalo v jednom bytě a rodiče se tam střídali. To je finančně náročnější, ale pro dítě mnohem bezpečnější.

Co dělá rodinná mediace a proč to funguje

Když rodiče neumí mluvit, potřebují někoho, kdo jim pomůže najít společný jazyk. To je právě rodinná mediace. Nejedná se o soudní rozhodnutí. Nejedná se o to, kdo má pravdu. Jedná se o to, aby děti zůstaly dětmi.

Mediátorka PhDr. Jana Procházková popisuje proces, který má osm kroků. Začíná se tím, že rodiče společně zjistí, jak dítě vnímá rozvod. Mnoho rodičů si myslí, že dítě „nechápe“. Ale děti chápou víc, než si myslíme. A často se bojí říct, co cítí. Mediace pomáhá rodičům naučit se, jak dítěti říct: „Máme se rozvést, ale to neznamená, že tě nechceme.“

Podle průzkumu Šance Dětem z roku 2022, kde bylo dotázáno 158 rodičů, 74 % uvedlo, že mediace jim pomohla najít kompromis. Nejen o čase, ale i o tom, jak se dítěti vyjadřovat. Například: „Můžeš se ptát, co se ti líbí u táty, a já se nebudu na to dívat jako na zradu.“ To je větší změna, než si mnoho lidí uvědomuje.

Mediace není zdarma. Průměrná cena sezení je 850 Kč. Ale pokud ji doporučí OSPOD nebo soud, může být hrazena z veřejného zdravotního pojištění. A čekání na termín je obvykle 14 dní - mnohem kratší než u individuální terapie.

Terapie pro děti: hra jako jazyk

Děti neumí říct: „Mám strach, že máma mě nechce, když jsem u táty.“ Ale umí hrát. A v hře to všechno vyjádří.

Nedirektivní terapie hrou je jedna z nejúčinnějších metod pro děti ve věku 3-9 let. Podle studie Univerzity Karlova z roku 2020 bylo testováno 10 dětí - 4 chlapci a 6 dívek. Všechny se v hře vrátily k tématu rozvodu. Některé vytvořily domy z lega a říkaly: „Tady je máma, tady je táta, ale domy jsou daleko.“ Jiné děti vytvořily „špatného“ loutkového rodiče, který se na ně křičel. A to byl jejich způsob, jak vyjádřit strach.

Terapeut neříká: „To je špatně.“ Terapeut jen pozoruje. A pomáhá dítěti získat kontrolu nad tím, co se děje. Když dítě může v hře „změnit“ příběh - když se loutka rozhodne, že se rodiče znovu setkají - dítě získá pocit, že i jeho vlastní život může mít jiný konec. To je mocná věc.

Proč to nefunguje vždy? Když jeden z rodičů odmítá terapii. Když rodič, který chodí na individuální terapii, přivede druhého rodiče na sezení jako „výzvu“. To je špatný nápad. Terapie dítěte musí být bezpečný prostor - bez soudů, bez obvinění. A pokud to není dodrženo, dítě se zavře.

Co rodiče musí umět, aby terapie pomohla

Terapie není zázračný lék. Je to práce. A ta začíná u rodičů.

První věc: odlišit své vlastní bolesti od potřeb dítěte. Když se rodič naříká: „Můj bývalý mě nechce vidět!“, dítě slyší: „Ty jsi jeho chyba.“ Když rodič říká: „Nechci, aby dítě mělo s tím člověkem více času!“, dítě slyší: „Mě nemůžeš mít, pokud máš i jeho.“

Druhá věc: komunikovat. Nejen o časech, ale o zájmech dítěte. Jak se dítě cítí ve škole? Co se mu líbí u druhého rodiče? Co ho znepokojuje? To není příležitost k odsuzování - to je příležitost k podpoře.

Podle Psychologického ústavu AV ČR z roku 2022 trvá průměrně 6-8 sezení, než rodič zvládne oddělit své city od potřeb dítěte. To není mnoho. Ale vyžaduje odvahu. A trpělivost.

Co dělat, když terapie nepracuje

Někdy se stane, že se dítě nechce vracet k jednomu z rodičů. Nebo že se rodiče neustále přetahují o to, kdo má pravdu. Co dělat, když terapie nevypadá, že pomáhá?

První krok: zkontrolujte, zda terapeut není pasivní. Podle průzkumu Šance Dětem z roku 2022 22 % rodičů uvedlo, že terapeut se nezakládal na řešení konfliktů. Pokud se terapeut jen poslouchá a nic neříká - je čas hledat jiného.

Druhý krok: zkontrolujte, zda se dítě účastní. Pokud se dítě nikdy nezúčastní sezení - je to jen rodičovská konzultace. A to nestačí. Dítě musí mít prostor, kde může být slyšeno.

Třetí krok: přemýšlejte o kombinaci. Nejúčinnější je, když dítě má individuální terapii, rodiče mají mediaci a oba mají možnost jednotlivých sezení s terapeutem. To je trojúhelník podpory - a většina rodin, které ho používají, říká, že se jim podařilo zlepšit vztahy.

Co se děje v Česku - a kam směřujeme

V České republice se terapie pro rozvedené rodiny stává běžnou součástí rozvodu. V roce 2023 bylo registrováno 412 organizací, které poskytují tyto služby. 68 % z nich je soukromých, ale 32 % je neziskových - a to znamená, že i rodiny s nízkým příjmem mají přístup.

Technologie pomáhá. 34 % terapeutů nabízí online sezení. To je velký přínos pro rodiče, kteří žijí v malých městech nebo mají těžký pracovní režim. A v roce 2023 byla spuštěna digitální platforma „Rodičovství bez rozvodů“ - během prvních šesti měsíců ji využilo 4 215 lidí.

V roce 2025 by měl být zaveden systém certifikovaných terapeutů pro rozvodové situace. To znamená, že budete vědět, kdo má skutečnou kvalifikaci. A podle očekávání PhDr. Jany Procházkové se podíl rodin, které hledají terapeutickou podporu, zvýší z 42 % na 65 % do roku 2026. To je významný krok - protože terapie už neznamená „mít problém“. Znamená to „mít sílu“.

Největší výzva zůstává: zrušit stigmatizaci. Někdo si myslí, že jít na terapii znamená být „slabý“. Ale to není pravda. Jít na terapii znamená chtít, aby dítě mělo šanci. A to je nejsilnější věc, kterou rodič může udělat.