Potkání terapeuta mimo ordinaci: Jak se chovat a co je etické?

Představte si situaci. Jste v obchodě s potravinami nebo čekáte na tramvaj v Brně. Najednou vidíte tvář, kterou znáte jen z vašich terapeutických sezení. Srdce vám začne bušit rychleji. Co teď? Máte pozdravit? Ignorovat? Nebo se zeptat, jak se má? Tento okamžik je jedním z nejčastějších zdrojů úzkosti pro klienty i terapeutů. Vztah mezi vámi a vaším psychoterapeutem je profesionálním vztahem založeným na důvěře a jasných hranicích, které chrání proces hojení. Když tyto hranice přetečou do veřejného prostoru, může to vyvolat zmatek, stud nebo dokonce pocit odmítnutí.

Není to jen vaše imaginace. Pravidla pro takové situace existují a jsou pevně zakotvena v evropských standardech. Cílem není být nezdvořilý, ale ochránit prostor, ve kterém se léčíte. Pojďme se podívat na to, co říkají odborníci, co můžete očekávat a jak se chovat, aby se terapie nestala zdrojem dalšího stresu.

Proč je ticho často nejlepší strategií?

Většina lidí by při potkání známého spontánně zamávala nebo zahájila konverzaci. U terapeuta to funguje jinak. Podle Klíčových kompetencí evropského psychoterapeuta (European Association for Psychotherapy, 2015) musí terapeut předem projednat pravidla kontaktu mimo ordinaci. To zahrnuje nejen e-maily, ale i fyzická setkání.

Studie z Masarykovy univerzity (Gromesová, 2017) ukazuje, že 87 % terapeutů v České republice dodržuje jednoduché pravidlo: při náhodném setkání pouze zdvořile přikývnutí nebo kývnutí na pozdrav bez zahájení hovoru. Proč? Protože terapeutický vztah je asymetrický. Vy sdílíte intimní detaily svého života, terapeut drží rámec. Pokud byste začali mluvit o počasí nebo nákupu, mohlo by to narušit tuto rovnováhu.

Zde nastává častý rozpor. Zatímco terapeuti se snaží udržet profesionální distanc, 73 % klientů (průzkum Psychologie.cz, 2022) očekává, že terapeut bude vystupovat jako „obyčejný člověk“ a zapojí se do konverzace. Tento rozdíl v očekávání vede k nedorozumění. Klient může vnímat stručné kývnutí jako chladnost nebo odmítání, zatímco terapeut tím chrání vaše soukromí a integritu terapie.

Co když vás terapeut ignoruje?

Občas se stane, že terapeut nedělá nic. Nepozdraví ani nepřikývne. Podle studie Choudhary (2024) se to děje přibližně v 15 % případů. Je to vždy chyba terapeuta? Nutně ne. Může jít o:

• Nejistotu terapeuta: Někdy si terapeut není jistý, zda vás poznal správně, nebo se bojí porušit hranice přílišným pozdravením.
• Kontext místa: Pokud jste na hlučné párty nebo v přeplněné restauraci, může terapeut zvolit strategii nenápadnosti, aby vás nepřitáhl pozornost ostatních.
• Fázi ukončení terapie: V některých případech může být vyhýbavé chování příznakem toho, že terapeut pracuje na odstupování, což může být nezralý přístup.

Dobrým pravidlem je: pokud se cítíte zraněni tím, že jste ignorováni, je to legitimní pocit. Nemusíte to řešit hned tam a tam. Nejlepší místo pro toto téma je vaše další terapeutické sezení. Zkušený terapeut ocení, že mu řeknete: „Včera jsme se potkali u Penny a ty jsi mě neviděl. Cítil jsem se z toho poníženě.“ Tím otevřete dveře k důležitému rozhovoru o hranicích a vašich potřebách.

Rizika přátelského chování mimo ordinaci

Může se stát, že terapeut bude nadšený, že vás vidí, a začne s vámi mluvit o prázdninách nebo práci. I když to působí příjemně, může to být varovný signál. Etický kodex EABP (European Association for Body Psychotherapy, 2020) explicitně uvádí, že terapeuti by se měli vyhýbat bližšímu kontaktu se současnými klienty mimo terapeutický kontext.

Proč je to rizikové? Prof. Radek Ptáček z UK analyzoval případ z roku 2020, kdy terapeut přijal pozvání klienta na večeři po náhodném setkání v restauraci. Výsledkem bylo úplné zničení terapeutického rámce. Klient již nemohl svobodně sdílet své pocity vůči terapeutovi, protože nyní měli společný „společenský“ zážitek. Terapeut přestal být neutrálním zrcadlem a stal se společníkem.

Data z České komory psychologů potvrzují vážnost tohoto problému. Mezi lety 2018 až 2022 bylo 68 % etických stížností spojeno s porušením hranic vztahu, včetně nevhodného chování při náhodných setkáních. Porušení těchto pravidel může vést k disciplinárnímu řízení a dokonce k odnětí oprávnění k výkonu povolání, jak se stalo ve čtyřech případech v letech 2020-2023.

Rozdíly mezi terapeutickými směry

Není každý terapeut stejný. Způsob, jakým vnímají hranice, se liší podle jejich výcviku. Průzkum SUR (Sdružení pro uznávání psychoterapeutů, 2022) odhalil zajímavé rozdíly:

• Kognitivně-behaviorální terapeuti (CBT): 97 % z nich explicitně definuje pravidla pro setkání mimo ordinaci. Jejich přístup je strukturovaný a jasný. Pouze 18 % jejich klientů vnímá náhodná setkání jako zdroj úzkosti.
• Humanističtí terapeuti: Pouze 76 % považuje za nutné tato pravidla předem projednat. Často věří v spontaneitu a autentický kontakt. To však vede k tomu, že 34 % jejich klientů se při náhodném setkání cítí nejistě nebo úzkostně (studie Psychologického ústavu AV ČR, 2023).

Pokud jste klientem humanistického terapeuta, může se stát, že on sám nebude mít jasno, jak se chovat. V takovém případě je ještě důležitější, abyste sami drželi linii a neiniciovali hlubší konverzaci. Vaše role je chránit terapii před zbytečným chaosem.

Jak připravit terapeuta předem?

Nemusíte čekat, až se něco stane. Nejlepší obranou je prevence. Na začátku terapie, nebo pokud máte obavy, že se budete pohybovat ve stejné lokalitě (např. máte ordinaci poblíž vašeho bydliště v Brně-středě), můžete terapeuta přímo oslovit.

Příklad věty: „Mám trochu obavy, že bychom se mohli někde potkat. Jak bys chtěl/a reagovat, abychom se oba cítili komfortně?“

Tím dávejte terapeutovi zelenou, aby stanovil jasné hranice. Většina terapeutů (89 % dle SUR 2022) toto téma vítá, protože jim umožňuje předem vysvětlit svou etickou pozici. Pokud terapeut toto téma odmítne nebo označí za nepodstatné, berte to jako varovný signál. Možná nemá dostatečný přehled o aktuálních etických standardech.

Co dělat, když se něco pokazí?

Pokud se setkáte s chováním, které považujete za neetické - například terapeut se ptá na detaily vaší terapie na veřejnosti nebo vás kontaktuje na sociálních sítích po náhodném setkání - máte několik kroků:

1. Proberte to v terapii: 93 % terapeutů uvádí, že probrání těchto incidentů prohlubuje terapeutický vztah. Řekněte, co se stalo a jak jste se cítili.
2. Dokumentujte: Zapomeňte si datum, čas, místo a co přesně bylo řečeno. Buďte konkrétní.
3. Kontaktujte komoru: Pokud se terapeut nechová profesionálně ani po konfrontaci, obraťte se na Českou komoru psychologů nebo příslušnou lékařskou komoru. V roce 2022 vedlo 7 takových stížností k disciplinárním řízením.

Pamatujte, že vaše bezpečí a pohodlí v terapii jsou na prvním místě. Náhodná setkání jsou běžná, zejména v menších městech či specifických čtvrtích velkoměst. Správná komunikace a respekt k hranicím zajistí, že tyto momenty nebudou brzdou ve vašem uzdravování, ale mohou se stát cennou součástí procesu poznávání sebe sama a vlastních mezí.