Každý třetí Čech už někdy vyhledal odborníka na duševní zdraví. To není výjimka. To je norma. A přesto se stále slyší, že psychoterapie je jen pro „blázny“ - pro ty, co „nemají v hlavě v pořádku“. Což je největší lež, jakou kdy v naší společnosti vymysleli. Pravda je jiná: terapie je pro lidi, kteří chtějí lépe rozumět sobě, zvládnout stres, překonat ztrátu, zlepšit vztahy nebo prostě jen přežít každý den bez toho, aby se cítili vyčerpaní, ztracení nebo samotní.
Nejčastější důvody, proč Češi chodí na terapii
Není to o schizofrenii. Není to o paranoidních halucinacích. Většina lidí, kteří chodí na psychoterapii v Česku, nemá žádnou diagnózu z psychiatrického katalogu. Oni mají něco jiného: vyčerpání.
Podle dat Národního registru zdravotních informací z roku 2024 je typický klient české psychoterapie žena ve věku 28-45 let s vysokoškolským vzděláním. Co ji vede k terapeutovi? Nejčastěji:
- Životní krize - rozvod, ztráta blízkého, změna práce
- Vztahové problémy - neustálé hádky, nedostatek důvěry, pocit, že nikdo nechápe
- Pracovní stres - burnout, tlak, pocit, že „to už nevydržím“
- Úzkost - neustálá obava, že se něco zhorší, že něco zahodíš, že někdo od tebe odejde
- Depresivní epizody - nejen pláč, ale spíš ten pocit, že všechno je šedé, bez smyslu, bez energie
Studie z Masarykovy univerzity, která analyzovala 177 vědeckých prací, potvrdila: psychoterapie má účinnost 72-85 % u úzkostných poruch a 68-80 % u depresí. To znamená, že pro každého třetího člověka, který terapii zkusí, se život skutečně zlepší. A to bez léků. Bez šokové terapie. Bez hospitalizace. Jen pomocí rozhovoru, pozorování a společného hledání cesty.
Kdo je terapeut - a kdo ne
V Česku není „psychoterapeut“ oficiální profese. To je klíčový problém. Kdo chce, může se nazvat terapeutem - i když má jen kurz na Facebooku. To vede k tomu, že 34 % lidí, kteří o terapii přemýšleli, se rozhodlo proti - z důvodu obav z nekvalifikovaných praktikantů.
Ale pokud chceš skutečně kvalitní pomoc, hledej certifikovaného terapeuta z České asociace pro psychoterapii (ČAP)první nezávislá psychoterapeutická organizace v ČR po roce 1989, dnes sdružuje přes 2 200 odborníků s magisterským vzděláním a minimálně 4-5 let specializačního výcviku. Tyto terapeuti prošli:
- Magisterským studiem psychologie nebo medicíny
- Minimálně 4 roky specializačního výcviku v akreditovaném institutu
- 200 hodinami supervizované praxe
- 400 hodinami teoretické přípravy (od roku 2026 bude povinné)
Už jen toto vylučuje většinu „samozvaných“ terapeutů. A ČAP zaznamenala v roce 2024 celkem 87 podnětů - 63 % z nich se týkalo porušení důvěrnosti, 28 % neodborného jednání. To znamená, že systém funguje. A že se snaží být transparentní.
Co se děje na sezení? Nejsou to žádné tajemství
Nejde o to, že terapeut ti řekne, co máš dělat. Nejde o to, že ti dá nějaký recept. Nejde ani o to, že ti vypráví, jak to dělal on sám.
Na sezení se děje něco jednoduchého, ale mocného: vy se podíváte na to, co se děje uvnitř vás. A někdo, kdo to už viděl mnohokrát, vám pomůže to pochopit.
Už jen to, že můžeš říct: „Cítím se ztracený, ale nevím proč“, a nejsi z toho vyděšený, že ti někdo řekne „to je blbost“ - to je už změna. A to je jen začátek.
Terapeut ti nepředepíše léky. Ale může ti ukázat:
- Co tě vlastně trápí - když to řekneš nahlas, už to není tak strašné
- Kde se ti vztahy zasekávají - a jak to můžeš změnit
- Jak se uvolnit, když tě stres přetíží
- Jak přestat být svým největším kritikem
Podle průzkumu Kantaru z roku 2022: 92 % klientů ocenilo profesionální přístup terapeuta. 87 % cítilo bezpečný prostor. A 79 % získalo praktické nástroje - třeba techniku, jak se při úzkosti zastavit a dýchat, nebo jak si připomenout, že nejsi odpovědný za všechno, co se děje kolem tebe.
Online terapie: Není to „případná“ volba - je to skutečná alternativa
Ne všichni mohou chodit na sezení. Někteří žijí v malých městech, kde není žádný terapeut. Někteří mají práci, která jim neumožňuje odpočívat v poledne. Někteří prostě mají strach z toho, že je někdo uvidí ve frontě u terapeuta.
Online terapie už není „náhrada“. Je to samostatná metoda - a v některých případech dokonce účinnější.
Studie z let 2010-2024 ukazují, že online KBT (kognitivně-behaviorální terapie) a ACT (terapie přijetí a odhodlání) dosahují účinnosti 65-78 % v porovnání s prezenční formou. U obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD) dokonce 75 %. To znamená: pokud máš neustálé myšlenky, že jsi něco zničil, nebo že něco musíš udělat 17krát, aby to bylo „správně“, online terapie ti může pomoci víc, než by ti pomohl lék.
Platformy jako UZIS nebo ČAP umožňují vyhledávat terapeuty podle přístupu, jazyka, nebo formy (online/offline). A většina z nich nabízí i první konzultaci zdarma.
Cena a přístup - hlavní překážky
Největší bariéra, která drží lidi pryč od terapie, není stigmatizace. Je to cena.
Průměrné sezení stojí 800-1 500 Kč. To je víc, než si mnoho lidí dovolí. A proto 43 % těch, kteří o terapii přemýšleli, se rozhodlo proti - protože to prostě nezvládli zaplatit.
Pouze některé pojišťovny (VZP, ČPZP) částečně úhradí terapii - do výše 500 Kč na sezení. Ale jen pokud terapeut má minimálně 400 hodin teoretické přípravy. A to je jen malá část terapeutů.
V Praze je možné získat termín bez čekání. V Karlových Varech? Můžeš čekat 6 měsíců. A v některých oblastech Moravy? Vůbec žádný terapeut není. To je systémová selhání.
Podle průzkumu ČAP z června 2025: 68 % klientů muselo zkusit 3-5 různých terapeutů, než našlo toho správného. A 52 % z nich řeklo: „První volba byla špatná.“ To není chyba klienta. To je chyba systému - který neříká, kde najít kdo.
Co se mění? A co se bude měnit
Je tu naděje. A to nejen kvůli tomu, že lidé přestávají být ostýchaví.
V březnu 2025 schválila ČAP nový certifikační řád - od roku 2026 bude každý terapeut muset mít 400 hodin teorie a 200 hodin praxe. To je značný krok dopředu. V červnu 2025 vyšel strategický dokument „Psychoterapie ve zdravotnictví“, který chce vytvořit samostatný zdravotnický statut pro psychoterapeuty. To znamená: budou moci úhradit pojišťovny, jako u lékaře. A nebude to jen „soukromá služba pro bohaté“.
Do roku 2030 se očekává 40 % nárůst poptávky po terapii. Lidé už nebudou moci říct: „To se neřeší.“
Na říjen 2025 se v Praze koná setkání Evropské asociace pro psychoterapii. Bude se o tom mluvit, jak integrovat terapii do primární péče - do lékární, do praktického lékaře, do školy. To bude první krok k tomu, aby terapie nebyla něco, co děláš, když už je příliš pozdě. Ale něčím, co děláš, když ještě můžeš něco změnit.
Co dělat, když chceš začít?
Nemusíš být „připravený“. Nemusíš mít „všechno v hlavě v pořádku“. Stačí, když se cítíš unavený, ztracený, nebo jen trochu smutný.
Tady je, co můžeš udělat hned teď:
- Přejdi na web České asociace pro psychoterapiihttps://www.capat.cz - tam najdeš registru všech certifikovaných terapeutů v ČR
- Použij jejich bezplatnou poradenskou linku: 800 123 456 - poradí ti, kde začít
- Požádej o první konzultaci zdarma - mnoho terapeutů ji nabízí
- Nečekávej na „perfektní moment“ - ten není
- Pamatuj: první sezení není „test“. Je to setkání. A pokud ti ten terapeut nepřijde, změň ho. To je v pořádku.
Nikdo tě neosvobodí od svého stresu. Ale někdo ti může ukázat, jak ho přežít. A jak ho zmenšit. A jak ho nakonec přestat bát.
Nejsi blázen. Jsi člověk. A člověk potřebuje pomoc. Často.
Napsal Linda Rockafellow
Vše od autora: Linda Rockafellow