Emocionální uzdravení: Jak se zaseknout v bolesti a najít cestu zpět k sobě

Emocionální uzdravení je emocionální uzdravení, proces, při kterém člověk přijme své pocity, zpracuje minulé bolesti a znovu naváže vztah k sobě samotnému. Also known as emocionální zdraví, it isn't about being happy all the time—it's about no longer running from what hurts. Většina lidí si myslí, že uzdravení znamená přestat plakat, přestat se rozzlobit nebo přestat cítit prázdnotu. Ale skutečné uzdravení začíná, když přestanete bojovat se svými emocemi a začnete je poslouchat.

Proces vyžaduje psychoterapie, strukturovaný a bezpečný prostor, kde můžete bez ohledu na soudy prozkoumávat své hluboké pocity, a regulace emocí, schopnost rozpoznat, co cítíte a jak s tím v klidu jednat, aniž byste se ztratili v přepětí. Nepotřebujete být silný. Potřebujete být upřímný. Mnoho lidí, kteří přišli s pocitem, že jsou „zlí“ nebo „příliš citliví“, zjistilo, že jejich emoce nejsou problém — jsou signály. Signály o tom, že něco v jejich životě potřebuje pozornost.

Nejčastější překážkou je strach, že když se pustíte do bolesti, nebudete moct zastavit. Ale to není pravda. Právě naopak. Když se necháte vést terapeutem, který vás neosuduje, začnete poznávat své vzorce. Zjistíte, že strach z opuštění, který vás tlačil do špatných vztahů, je vlastně zbytkem dětského strachu. Nebo že ta neustálá únava, která vás přiměla přestat cítit, je důsledkem dlouhodobého vyhoření, které jste ignorovali. traumata, nejen velké události, ale i malé, opakující se zranění, která vás učila, že vaše pocity nejsou důležité se nevyřeší tím, že je zavřete do krabice. Vyřeší se tím, že je vytáhnete na světlo a proberete je krok za krokem.

Nejde o to, abyste se „vyléčili“. Jde o to, abyste se znovu naučili důvěřovat sobě. A to se děje nejčastěji v bezpečném vztahu s terapeutem — ne v knize, ne v meditaci, ne v návštěvě kouča. Vztah s terapeutem je ten největší nástroj, který máte. Pokud se vám v něm nezdáte bezpečně, nic jiného nezvládne.

Pod tímto seznamem najdete příběhy lidí, kteří se dostali z hluboké prázdnoty, z opakujících se konfliktů, z úzkostí, které je držely v domě. Někteří přišli sami, jiní s partnerem. Někteří se snažili léčit jídlem, alkoholem, prací. Všichni skončili tam, kde začíná skutečné uzdravení — v prostoru, kde se smí smát i plakat, a nikdo jim neříká, že to je „příliš moc“.