Existenciální vakuum: Co je to a jak ho překonat

Existenciální vakuum je existenciální vakuum, hluboký pocit prázdnoty, který vzniká, když člověk ztratí smysl života, cíle nebo spojení s něčím větším než samotným sebou. Also known as vnitřní nicota, it často přichází, když přestanou fungovat staré zdroje smyslu – práce, vztahy, náboženství nebo společenské role. Není to jen smutek. Je to ticho, ve kterém už nic neodpovídá.

Tento pocit se neobjevuje náhodou. Vzniká, když člověk přestane věřit, že jeho život má hodnotu, nebo když se snaží zaplnit prázdnotu závislostmi, přepracováním, nákupy nebo neustálým vyhledáváním potvrzení od ostatních. V našich článcích najdeš příběhy lidí, kteří se ocitli v tomto stavu – s chronickou prázdnotou, trvalým pocity, že něco chybí, i když mají všechno, co by měli mít, s hraniční poruchou osobnosti, která často přichází spolu s tímto pocitem, protože se člověk neumí udržet vlastní identitu bez vnějšího potvrzení, nebo s tím, že prostě přestali věřit, že jejich existence má nějaký význam.

Existenciální psychoterapie neřeší existenciální vakuum tím, že ho zkusí vyplnit něčím novým. Řeší ho tím, že ti pomůže zjistit, co už v tobě je – a co jsi ztratil, když jsi přestal naslouchat sobě. Nejde o to najít odpověď, ale naučit se klást správné otázky. Když přestaneš běžet od prázdnoty a začneš s ní mluvit, začne se měnit. V naší sbírce článků najdeš praktické přístupy, jak se k tomuto pocitu přibližovat, jak ho rozpoznat u sebe i u druhých, a jak se z něj začít vynořovat – bez falešných slibů, bez náhrad, bez toho, abys musel být „silný“.

Tyto příběhy nejsou o tom, jak se někdo „vyléčil“. Jsou o tom, jak se někdo naučil žít s tím, co bylo ztraceno – a jak z toho vzniklo něco nového. Ať už se cítíš zcela ztracený, nebo jen trochu vyčerpaný z toho, že všechno, co děláš, připadá jako něco, co „máš“ dělat, a ne to, co „chceš“ dělat – tady najdeš cestu, která nevyžaduje, abys měl všechny odpovědi. Stačí, abys měl chuť položit první otázku.