Nevědomí: Jak skryté vzorce ovlivňují vaše chování a emoce

Co když se cítíte zmatečně, když vás někdo kritizuje, i když víte, že to nemá smysl? Nebo když se opakovaně zamilujete do lidí, kteří vás neumí chtít? To není náhoda. To je nevědomí, soubor skrytých emocionálních vzorců, které vznikly v dětství a dnes ovlivňují vaše reakce bez vašeho vědomí. Nejde o magii. Nejde o náhodu. Je to vaše minulost, která se opakuje v každém vztahu, každé krizi, každém výbuchu. A právě proto je přenos, proces, kdy přenášíte staré vztahové vzorce na terapeuta tak důležitý – není to chyba, je to klíč.

Nevědomí nečeká na to, abyste ho objevili. Čeká na to, abyste ho nechali ukázat. Když se v terapii zamilujete do terapeuta, když se vám při každé konfliktové situaci zhroutí hrudník, když se cítíte ztraceně i v bezpečném prostředí – to není vaše chyba. Je to schémata, hluboké, trvalé vzorce myšlení a chování, které vznikly v dětství jako způsob přežití, které dnes nezvládají dospělý svět. A právě proto se v terapii pracuje s těmito vzorci. Ne s tím, co říkáte, ale s tím, co se děje v tichosti, v záhybech, v těch momentech, kdy se vám zatřese ruka nebo se vám zavře hrdlo. Schémata nejsou vás. Jsou to staré obrany, které už nepracují. A terapie je nechává zůstat v minulosti.

Nejde o to, abyste se naučili „myslet pozitivně“. Nejde o to, abyste se naučili „kontrolovat emoce“. Jde o to, abyste pochopili, proč se vaše tělo chová, jako by stále bylo v dětství. A jak tohle pochopení mění všechno. V článcích níže najdete praktické příběhy, jak lidé v Česku rozpoznávali tyto vzorce – od strachu z opuštění přes přenos k terapeutovi až po to, jak se změnilo jejich chování, když pochopili, že jejich „zloba“ je ve skutečnosti strach, a jejich „nemoc“ je jenom stará potřeba být viděná. Tohle není teorie. Je to život, který se mění, když se konečně podíváte pod povrch.