Remise poruchy osobnosti: Jak se dosáhne trvalé změny a co to vlastně znamená

Remise poruchy osobnosti, stav, kdy se příznaky významně sníží nebo zmizí, a člověk se může žít normálně, aniž by ho tyto problémy omezovaly. Also known as stabilizace osobnosti, it je to, co mnozí považují za nemožné – ale není. Více než 10 let výzkumu potvrzuje, že lidé s hraniční poruchou osobnosti nebo jinými formami poruchy osobnosti mohou dosáhnout skutečného zlepšení, pokud mají přístup k pravidelné, dlouhodobé psychoterapii. To neznamená, že se někdo „vyléčí“ jako z chřipky. Remise je jako přestavba domu – neodstraníš staré základy, ale naučíš se s nimi žít, přidáš nové podpory a přestaneš se bát, že se celé to zhroutí.

Nejčastější cestou k remisi je dialektická behaviorální terapie (DBT), specifický přístup, který se zaměřuje na regulaci emocí, odolnost vůči impulzům a zlepšování vztahů. Není to jen hovor o minulosti. DBT učí konkrétní dovednosti: jak zvládnout vztek, když cítíš, že tě všichni opouštějí, jak se neztratit v emocionální bouři, jak říct „ne“ bez strachu, že se někdo od tebe vzdálí. A důležité je, že to nejde rychle. Lidé, kteří dosáhli remise, často říkají, že jim to trvalo 3 až 5 let – někdy i déle. Ale pak jednoho dne zjistíš, že už nečekáš na další krizi. Že tě neodvádí strach z opuštění. Že se můžeš bavit s přáteli bez toho, abys hned přemýšlel, jestli tě nenávidí.

Remise se nezíská jen terapií. Potřebuje i podporu ze strany blízkých, stabilní životní prostředí, které nevyvolává chaos a kritiku. To znamená, že někdy musíš změnit i lidi kolem sebe – ne proto, že jsou zlí, ale protože jejich chování ti znemožňuje růst. A neznamená to, že už nebudeš mít těžké dny. Znamená to, že už nebudou tě zničit. Budou jen chvíle, které zvládneš. A to je rozdíl.

Co najdeš v článcích níže? Příběhy o tom, jak lidé přešli z chaosu k klidu. Vysvětlení, proč léky samotné nestačí. Jak se v Česku dá najít kvalifikovaný terapeut pro DBT. Proč některé osoby zůstanou v cyklu a jak ho přerušit. A také to, co se nikdy neříká – že remise není cíl, který se dosáhne „po 10 sezeních“. Je to proces, který se děje v každodenním životě: když se rozhodneš jít na procházku místo toho, abys se zničil v hádce, když se naučíš říct „potřebuju čas“ místo toho, abys se rozbil, když přestaneš hledat někoho, kdo by tě „vyléčil“, a začneš se starat o sebe s důvěrou.

Tady nejsou zázraky. Jsou tu lidi, kteří se naučili žít s tím, co bylo, a postupně vytvořili něco, co je jejich. A to je všechno, co skutečně potřebuješ.