Transpersonální psychoterapie: Jak pracovat s neobvyklými stavy vědomí při léčbě

Stavíte se někdy na kraji vlastního vědomí a cítíte, že za tím, co znáte jako „já“, je něco většího? Něco, co nejde popsat slovy, ale jen zažít? To je přesně ten bod, kde začíná transpersonální psychoterapie - není to terapie, která se snaží „napravit“ něco špatného. Je to cesta, která vás vede k tomu, co už vás vlastně vždycky bylo - jen jste si to neuvědomovali.

Co je transpersonální psychoterapie opravdu?

Transpersonální psychoterapie není jen další metoda, kterou můžete zkusit, když se vám nezdaří kognitivně-behaviorální terapie nebo psychodynamický přístup. Je to jiný paradigma. Zatímco tradiční terapie pracuje s vašimi myšlenkami, chováním nebo minulými zážitky, transpersonální psychoterapie se zaměřuje na to, co je za tím - na stavy vědomí, které přesahují hranice vašeho „já“.

Nejznámější postavou tohoto směru je Stanislav Grof, český psychiatr, který v 50. letech 20. století v Praze experimentoval s LSD. Když byla látka v roce 1968 zakázána, nezastavil se. Vymyslel holotropní dýchání - metodu, která pomocí intenzivního, rytmického dýchání a hudby vyvolává stavy podobné psychedelickým, ale bez látek. Dnes je to jedna z nejčastějších technik v transpersonální psychoterapii.

Co se v těchto stavech děje? Lidé popisují, že se cítí spojeni se vším, co je - s přírodou, s vesmírem, s vlastním vnitřním dítětem, nebo dokonce s mrtvými příbuznými. Někteří zažívají příběhy z minulých životů, jiní se ocitnou v „prvotním“ stavu, kdy se všechno zdá být jedno. To zní divně? Ano. Ale pro ty, kteří to zažili, není to iluze. Je to prožitek, který mění jejich pohled na život navždy.

Proč to funguje, když jiné metody selhaly?

Představte si, že jste v kanceláři s jedním oknem. Všechno, co vidíte, je ulice, auta, lidé. To je vaše běžné vědomí. Nyní si představte, že někdo otevře dveře a vyjdete ven - do celého města, do lesa, do hor. To je to, co transpersonální psychoterapie nabízí. Není to o tom, že byste měli „víc“ emocí. Je to o tom, že byste měli jiný přístup k těm, které už máte.

U lidí s chronickou depresí, kteří prošli lety CBT a léků, často není problém v tom, že „nejsou šťastní“. Je to v tom, že cítí, že život nemá smysl. Transpersonální přístup neříká: „Změň své myšlenky“. Říká: „Zkus se podívat z jiného úhlu. Možná je smysl nejen v tom, co děláš, ale v tom, kdo jsi, když přestaneš dělat.“

Abraham Maslow, který vytvořil pyramidu lidských potřeb, později přidal vrchol - transcenci. Nejen seberealizace, ale překročení sebe sama. Transpersonální psychoterapie je jediný terapeutický přístup, který toto vědomě a systematicky umožňuje.

Co se vlastně děje během holotropního dýchání?

Holotropní dýchání není meditace. Není to yoga. Není to hypnóza. Je to proces, který vás přemístí z „příběhu o sobě“ do „zkušenosti bez příběhu“.

Sezení trvá 2-3 hodiny. Dýcháte hluboce a rychle, bez pauz. Hudba se mění - od klidných tónů k intenzivním, ritmickým. Tělo se může začít hýbat, křičet, plakat, nebo se zcela znehybnit. Někdo se cítí jako plod, který se narodí. Někdo se ocitne v boji, který zažil v minulém životě. Někdo se spojí se svou matkou, která zemřela, když mu bylo pět.

Terapeut neříká, co máte cítit. Neříká, co je „správné“. Jen je tam. Vytváří bezpečné prostředí. A pak - nechává vás jít. Proces je veden vaší vlastní „léčebnou inteligencí“. To je klíčové. Nejde o to, aby vás někdo „vyvedl“ z depresivního stavu. Jde o to, aby jste si sami uvědomili, že ten stav byl jen částí něčeho většího.

Ne všichni zažijí „výlet“. Někteří se jen hluboce uvolní. Jiní se cítí ztracení. Ale i to je část procesu. Neexistuje „správný“ zážitek. Jen ten, který je pro vás pravdivý.

Kdo by měl a kdo by neměl zkusit?

Transpersonální psychoterapie není pro každého. A to je důležité říct.

Je vhodná pro:

• Lidi s chronickou depresí, kteří už vyzkoušeli všechno jiné
• Ty, kteří cítí prázdnou prázdnotu, i když mají „všechno“
• Osoby, které prožily traumata, ale nemohou o nich mluvit
• Lidi, kteří hledají smysl života, ne jen řešení problémů

Není vhodná pro:

• Lidi s akutními psychózami nebo silnými psychotickými tendencemi
• Ty, kteří mají těžké poruchy osobnosti (např. hranice) bez stabilní podpory
• Osoby, které nechtějí ztratit kontrolu - i jen na chvíli
• Lidi, kteří očekávají rychlé řešení

Na fóru Maminka.cz se 22 % lidí hlásilo k negativním zážitkům - ztráta kontroly, halucinace, neschopnost se vrátit. To není chyba metody. Je to chyba přípravy. Pokud nejsou terapeut a prostředí správně připraveny, může být zážitek škodlivý.

Je to věda nebo mystika?

Tady je ten bod, kde se lidé rozdělují.

Český klub skeptiků Sisyfos udělil Stanislavu Grofovi dvě ceny „Bludný balvan“ - za pseudovědu. Kritici říkají: „Nemáte důkazy.“ A mají pravdu. Pouze 12 % studií o transpersonální psychoterapii splňuje standardy evidence-based medicíny. Nejsou zde velké randomizované kontrolované studie. Nejsou dlouhodobé sledování na tisíce lidí.

Ale zároveň metaanalýza z Frontiers in Psychology (2021) ukázala, že kombinace transpersonálních metod s tradiční terapií zvyšuje úspěšnost léčby chronické depresie o 23 %. A to je číslo, které nelze zanedbat.

Prof. Jiří Raboch varuje: „Vyvolávání neobvyklých stavů u lidí s latentními psychotickými tendencemi může být nebezpečné.“ A má pravdu. Ale co když tyto stavy jsou přesně tím, co potřebují lidé, kteří už všechno zkusili?

Transpersonální psychoterapie není věda v klasickém smyslu. Je to praxe. A někdy praxe předchází vědě. Když Jung popisoval archetypy, nebyly to vědecké teorie. Byly to zážitky. A dnes jsou součástí psychologie.

Co potřebujete, abyste to začali?

V Česku není transpersonální psychoterapie státně akreditovaná. Neexistuje žádný licenční systém. Ale existují terapeuté, kteří absolvovali výukové programy.

Stanislav Grof založil The Grof Transpersonal Training - dvouletý program s 350 hodinami výuky. V Česku ho v roce 2023 absolvovalo 12 lidí. Česká transpersonální společnost nabízí 200 hodinový kurz za 25 000 Kč. To je mnoho. Ale když se podíváte na cenu jednoho sezení holotropního dýchání - 1 500 až 3 000 Kč - je to jen náklad na výuku.

Nejlepší terapeuti nejsou ti, kteří nejvíce hovoří. Jsou ti, kteří umí mlčet. Kteří vědí, kdy zasáhnout a kdy nechat. Kteří rozpoznají, kdy je klient na hraně psychotického zážitku a kdy jen prožívá hlubokou transformaci.

78 % českých terapeutů, kteří pracují s transpersonálními metodami, má zkušenosti s humanistickou psychoterapií nebo transakční analýzou. To je dobré. Znamená to, že nejde o „odtržení“ od vědy, ale o její rozšíření.

Co se děje dnes v Česku?

Trh je malý - jen 45 aktivních terapeutů v celé republice. Ale roste o 8 % ročně. Více než dvojnásobně rychleji než celý trh psychoterapie. Hlavní klientky jsou ženy ve věku 30-50 let, vysokoškolsky vzdělané, které už prošly jinými formami terapie. Většina z nich hledá něco, co léky a rozhovory už nedokážou dát - smysl.

Univerzita Hradec Králové v roce 2023 zahájila pilotní výzkumný projekt s grantem 2,8 milionu Kč. Je to první krok k tomu, aby se transpersonální psychoterapie neodstěhovala do mystiky, ale stala se součástí akademického dialogu.

Na mezinárodní úrovni se zkoumá kombinace holotropního dýchání s mikrodávkováním psychedelik. V Česku je to stále nelegální. Ale výzkum jde dopředu. A možná je to tady, kde se budoucnost psychoterapie píše - ne v laboratořích, ale v tichých místnostech, kde lidé dýchají hluboce a nechávají se vést.

Je to pro vás?

Pokud jste vystřídal(a) všechny možnosti, když jste měli deprese, úzkost, smyslovou prázdnotu - a nic vám nevzalo ten poslední kousek - možná je čas zkusit něco, co nebere věc zpět. Něco, co neříká: „Změň se.“ Ale: „Zjisti, kdo jsi, když přestaneš měnit.“

Nejde o to, aby jste „získali“ nějaký zážitek. Jde o to, aby jste se nevzdali toho, co už vás vlastně vždycky bylo. Transpersonální psychoterapie není cesta ven. Je cesta dovnitř. A někdy je to jediné, co může vás opravdu vyléčit.

Transpersonální psychoterapie není odpověď na každou otázku. Ale je odpovědí na tu, kterou žádná jiná metoda neumí zodpovědět - „Co jsem vlastně, když přestanu být tím, co jsem vždycky myslel, že jsem?“