Stigma psychoterapie v ČR: Jak překonat obavy z vyhledání pomoci

Chodíte k psychoterapeutovi? Většina lidí v Česku by to řekla jen za zavřenými dveřmi. Ne proto, že by to bylo špatné, ale protože se bojí, co o tom řeknou kolegové, příbuzní nebo sousedé. Stigma kolem psychoterapie je reálné. A nejde jen o staré předsudky - je to něco, co každý den cítíte, když se rozhodnete vyhledat pomoc. Víte, že to může pomoci, ale stále se ptáte: „Bude to někdo vědět?“

Proč se v Česku bojíme psychoterapie?

Většina lidí si myslí, že psychoterapie je jen pro ty, kdo „jsou šílení“. To je úplná nesmyslnost. Psychoterapie je jako návštěva u lékaře - jen pro duši. Ale v Česku se to tak nevidí. Z historického hlediska to má kořeny v komunistické éře, kdy psychologie byla často považována za nástroj ideologického ovlivňování. Tento předsudek přežil generace. Dnes ho často slyšíte ve větách jako: „Nechápu, proč bys šel k nějakému psychologovi, když máš všechno v pořádku.“

Skutečnost je ale jiná. Podle průzkumu z roku 2024 jen 18 % Čechů by bez zaváhání přiznalo, že navštěvuje psychoterapii. Ve Německu je to 35 %. A přitom jen 30 % lidí s diagnostikovanou poruchou úzkosti pravidelně chodí k terapeutovi - kvůli strachu z posouzení. V malých městech a na venkově je to ještě horší. Lidé se bojí, že je zaměstnavatel považuje za méně spolehlivé, nebo že se o tom dozví jejich přátelé.

Co je vlastně psychoterapeut a jak se liší od psychologa nebo psychiatra?

Jedna z hlavních překážek je neznalost. Většina lidí neví, co je mezi psychologem, psychoterapeutem a psychiatrem. A to je důležité. Když nevíte, koho hledat, tak se necháte odradit.

• Psycholog má vysokoškolské vzdělání v psychologii a může dělat vyšetření, posuzovat stav, ale nemůže léčit. Někteří psychologové se ale specializují na terapii.
• Psychoterapeut je psycholog nebo lékař, který absolvoval dlouhodobé specializované školení (minimálně 4 roky) a je certifikován. Tady už jde o konkrétní léčebné metody - kognitivně-behaviorální terapie, psychodynamická, systémová a další.
• Psychiatr je lékař, který se specializuje na duševní poruchy. Může předepisovat léky, ale také může dělat psychoterapii.

68 % lidí v Česku podle průzkumu z roku 2024 neumělo tyto profese rozlišit. Když nevíte, kdo vám může pomoci, tak se necháte odradit. A to je právě to, co stigma využívá.

Co se stane, když se rozhodnete jít k terapeutovi?

Mnoho lidí se bojí prvního sezení. Představují si, že budou muset vykládat všechny své tajemství, že budou plakat nebo že terapeut je bude hodnotit. To není pravda. První schůzka je jako rozhovor - zjistíte, jestli se s tímto člověkem cítíte dobře. Terapeut neřeší, jestli jste „dostatečně špatní“. On chce jen slyšet, co se vám děje.

Na platformě Aklace.cz, kde lidé hodnotí terapeuty, 23 % negativních recenzí začíná slovy: „Měl jsem strach, že to nebude fungovat.“ Ale 67 % z nich říká, že tyto obavy zmizely během prvních tří sezení. Většina lidí, kteří se rozhodnou zkusit, se později cítí uvolněněji než kdykoliv předtím. Nejde o to, že se problémy vyřeší hned. Jde o to, že začnete pochopit, proč se cítíte tak, jak se cítíte.

Proč se lidé vzdávají psychoterapie?

Nejčastější důvod, proč lidé přestanou chodit, není „to nepomáhá“. Je to „to nepomáhá hned“. Podle průzkumu České asociace pro psychoterapii z roku 2024 41 % klientů očekávalo, že se jejich problém vyřeší za pár týdnů. Když to nevyjde, cítí se zklamáni a přestanou chodit. Ale psychoterapie není lék na rychlou úlevu. Je to proces. Jako cvičení. Když začnete běhat, neztratíte tělo za týden. Stejně tak duševní zdraví potřebuje čas.

Je důležité si uvědomit: pokud se vám po třech sezeních ještě nezdá, že se něco mění, není to znamení, že to nefunguje. Je to znamení, že potřebujete víc času nebo jiného terapeuta. A to je v pořádku. Není jedna metoda vhodná pro všechny. Není jeden terapeut vhodný pro každého. Hledání správného páru je součástí procesu.

Kde najít důvěryhodného terapeuta v ČR?

Nejbezpečnější způsob, jak najít kvalifikovaného terapeuta, je přes Českou asociaci pro psychoterapii (ČAP)Národní nezisková organizace, která certifikuje psychoterapeuty podle evropských standardů a udržuje seznam ověřených odborníků.. ČAP má v roce 2025 přes 2 200 certifikovaných terapeutů. Všichni prošli dlouhým školením, etickým posouzením a jsou povinni pravidelně vzdělávat. Na jejich webu můžete vyhledávat podle místa, metody nebo jazyka.

Na ČAPu také funguje bezplatná infolinka 800 123 456. V roce 2024 zaznamenala 7 842 volání. Nejčastější otázka? „Kdy je čas jít k terapeutovi?“ Odpověď je jednoduchá: když se cítíte vyčerpaní, když se vám nechce žít, když se vám vše zdá bezvýznamné, nebo když se vztahy rozpadají. Nemusíte čekat na krizi. Stačí, když se vám to už nechce dělat samotné.

Co dělá ČAP proti stigmatu?

Česká asociace pro psychoterapii nejen certifikuje terapeuty - aktivně bojuje proti stigma. V roce 2025 plánuje 12 webinářů pro veřejnost, které mají dosáhnout 5 000 účastníků. Cílem je vysvětlit, že psychoterapie není „pro šílence“, ale pro každého, kdo chce žít lépe. Také organizuje workshopy v regionech, kde je terapeutů nejméně - například v Moravskoslezském kraji, kde je jen 1,2 terapeuta na 10 000 obyvatel (v Praze je to 5,3).

Od ledna 2025 je psychoterapie součástí základního rozsahu zdravotní péče podle novely zákona. To znamená, že v budoucnu může být část nákladů hrazena z pojištění. Zatím ale většina terapií platíte sami - což je další překážka. Ale i tak je to investice, která se vyplatí. Někteří terapeuti nabízejí snížené sazby podle příjmu. Stačí se zeptat.

Co říkají ti, kdo už to zkusili?

Markéta z Brna, 42 let, pracuje v marketingu. V roce 2024 se rozhodla začít chodit k terapeutovi kvůli chronické únavě a pocitu, že „nic nezvládá“. „Myslela jsem si, že mě zaměstnavatel uvidí jako někoho, kdo nemá kontrolu nad životem. Ale když jsem to řekla svému šéfovi - a on mi řekl, že i on chodí k terapeutovi - bylo to jako odpuštění. Nikdo to neříká, ale všichni to dělají.“

Na sociálních sítích se objevují stovky příběhů, kde lidé popisují, jak se cítí po první schůzce: „Nikdy jsem neřekl tolik pravdy.“ „Nikdy jsem nebyl tak sám, ale zároveň tak podporovaný.“ „Nechal jsem se být, a to bylo první, co jsem v životě udělal pro sebe.“

Když se rozhodnete jít k terapeutovi, co udělat?

1. Začněte malým krokem. Nechte si vysvětlit, co je psychoterapie. Zavolejte na infolinku ČAP nebo si přečtěte nějaký článek. Nechcete vědět všechno - jen dost, abyste přestali bát se.

2. Vyberte si terapeuta podle sebe. Není důležité, jestli je muž nebo žena, mladý nebo starší. Důležité je, jestli se s ním cítíte dobře. Pokud vám první schůzka nepřijde přirozená, zkuste někoho jiného. To je v pořádku.

3. Neříkejte to všem. Nebo říkejte jen těm, kdo vám opravdu věří. Nechcete, aby vás někdo posuzoval. Ale pokud se rozhodnete někomu říct, můžete to říct jednoduše: „Chodím k terapeutovi, protože chci být lepší verze sebe.“ To je dostatečná odpověď.

4. Dejte si čas. Nečekáte, že se vám po třech dnech vyřeší zlomená noha. Tak nečekáte, že se vám po třech sezeních vyřeší život. Dělejte to pro sebe. Ne pro ostatní.

Je to stále těžké? Ano. Ale ne tak těžké, jako to, co pociťujete teď.

Stigma je reálné. Ale je to jen návyk. A návyky se dají změnit. Každý, kdo jde k terapeutovi, pomáhá změnit předsudky. Ne tím, že to říká všem. Ale tím, že to dělá. A postupně se stává běžným. V Německu to už je běžné. V Švédsku to je normální. V Česku to ještě není. Ale může být. A vy můžete být tou první osobou, která to změní - ne tím, že to vyhlašujete, ale tím, že to uděláte.

Stigma se nemění hned. Ale každý, kdo se rozhodne jít k terapeutovi, přispívá k jeho změně. Ne tím, že to vyhlašujete. Ale tím, že to děláte. A jednoho dne už nebude nikdo překvapený, když někdo řekne: „Chodím k terapeutovi.“ A to bude normální. Stejně jako návštěva u zubního lékaře. A vy můžete být tou první osobou, která to změní.